lidi okolo sebe, i zaměstnance – i když se dopustíte podvodu, někdo výš to stejně zfalšuje…

Je to vtipné, tragikomické, a tak nějak vypovídající o stavu české společnosti. Máme v práci na intranetu každý měsíc hlasování o tom, jaké rádio chceme ten další poslouchat. Většinou nám hraje obskurní Petrov, což znamená solidní teror (rádio samozřejmě jde vypnout). Když si v IE vypnete podporu cookies, lze do ankety hlasovat opakovaně. A tak koncem měsíce zpravidla naklikáme něco jiného (nejlepší možností je Evropa 2, což taky není zrovna rádio, které překypuje bohatostí nabídky). Když pak rádio Evropa 2 vyhraje, hraje další měsíc opět Petrov. Nikde ani zmínka o tom, že byl problém s hlasováním nebo tak. Prostě to někdo kdo o tom rozhoduje zafixloval tak, aby to vypadalo, že se nic neděje. Nestěžuju si, jen popisuju jak se situace má. Občas mám dojem, že povinností každého občana ČR je závidět každému třeba i zlomeninu, pokud byl dotyčný pojištěn. A proč to říkám? Protože poprvé v ČR rozhodl soud, že za zpackaný život někomu náleží patřičná odměna. Je 15 milionů dost nebo málo? Chlapec je postižený, prakticky nevnímá, nikdy nebude fungovat jako pracující člověk. Starosta tvrdí, že je částka vysoká a doporučuje ředitelce školy odvolání. Jak to asi v ČR dopadne je jasné, odvolání projde, škola zaplatí 500 000 Kč, pokryje tím náklady na péči o toto dítě na 5 let a pak už je starost o péči zase na někom jiném – rodičích. Zatímco v USA je schopný právník vysoudit na firmě odškodné, i když si poškozený způsobí problém sám vlastní blbostí (miluji babičku, která žalovala firmu za to, že nenapsala v návodu, že se v mikrovlnce nesmí sušit kočky), u nás ta ochrana poškozených stále moc nefunguje. Snad bude tento případ první vlaštovkou toho, že tresty a odškodnění za újmu na zdraví či životě mají být v řádech milionů a desítek milionů a ne desítkách tisíc…

V sobotu jsem byl vyjimečně plodný. Nejprve jsem Arturovi udělal krátké intra k video a audio příspěvkům na bloguje a poté jsem si střihnul za necelou hodinku i delší upoutávku na bloguje jako bonus za to, že to trvalo skoro rok. Ačkoliv jsem šel v pátek spát ve tři v noci, kolem deváté jsem už vstal. Bohužel persolizované CSS se u e-shopu chovalo nekorektně a tak jsem ho prozatím vypnul a použil jsem defaultní. Nabídka návrhů je v tuto chvíli velmi omezená (4 kusy), ale dokud nebude e-shop funkční na 100%, nelze očekávat její výrazné zvyšování. Prozatím je možnost se kouknout jak to vypadá TADY.

Kavárna Alfa mi leží už delší dobu v žaludku. To co se s ní děje. Dřív ten podnik míval atmosféru. Nevím proč tomu tak bylo. Možná správným výběrem personálu. Možná druhem hudby, který se tam hrával. Majitel chce do kavárny nalákat bohatší klientelu, jenže to by chtělo do té kavárny taky trochu investovat nebo alespoň přetřit barovou desku. Vlastně bych mu měl doporučit, ať se podívá na Masarykovu ulici, jak vypadají podniky cílené na high society. Navíc už delší dobu se mi do Alfy chodí s divným pocitem. Podnik, kde spropitné nekončí v kapse obsluhy, ale dělají se z něj "prémie" není místo, kde bych spropitné měl zanechávat. Chodím tam spíš ze zvyku.

P.S. A nakonec jeden playlist plný České Sody od AdaMMa a jeden krátký interview s mužem, který pracuje jako Bush-pilot.