a pak že je množství menší než velké bezpečné…
Alkohol. Víno. Bílé. Jedna jediná sklenička a druhá jako vinný střik. Výsledek? Totální opilost. Důvodem je fakt, že poslední jídlo jsem měl v deset ráno. Pro jistotu. Taky to musím zaklepat, dnešek jsem přežil bez analgetik. Unikát. Dny v posledním týdnu, kdy jsem se nemusel uchýlit ke zbabělému se nadopování, se dají spočítat na prstech člověka, kterému v ruce explodovala rachejtle. Na druhou stranu, mě dneska začalo zlobit oko. Když ne zub, tak je to pravé oko. Pokud mají v pátek na zastávce otevřeno na očním, zajdu tam. Vypadá to, že v pátek budu mimo práci celý den. Vím že stárnutí je hnusný, jen jsem netušil, že to příjde tak brzo…
Jinak mám podivný pocit. Introvert měl náladu hluboko pod bodem mrazu a text, který zplodil Danny, je skvělý, ale hořký. Najdete ho tady a rozhodně stojí za přečtení, což v poslední době nemohu říct ani o svém blogu, ani o ničem, co jsem na netu četl. Danny je prostě typický případ geniuse. Krok od normálních lidí a krůček od šílenství. A jeho tvorba? DOKONALÁ…
Poslouchám dvě alba od Fear Factory, což je mix tvrdého roku a elektroniky. Jsou dobří. Znám je od té doby, co jsem si pustil demo invitation na demopárty VIP2, kde autoři použili jeden jejich track jako hudbu k animaci. Jsou ukrutní a mně to dělá dobře. Párek v rohlíku, který jsem si koupil po opojení vínem, asi konečně začíná působit a rozpouští alkohol v krvi. Díky bohu. Kousal jsem ho poctivě jen pravou půlkou čelisti…
aaaale…
(pokud hledate smysl onoho aaaale, nehledejte ho, zadnej nema… jsem po 2 sklenickach cervenyho striku a jsem psychicky uplne v rozkladu…)
buddyfarlanders moments
reconstruction
etc