koma, posilovna, koma – sekvence nikoliv překvapivá…

V neděli jsem se probral z komatu kolem poledne. Chvíli mi trvalo, než jsem vylezl z pelíšku a začal fungovat. Nedalo se ale nic dělat. Byl jsem sice polomrtvý, ale Vánoce nemají ve zvyku čekat. Dal jsem si kafe a zašel jsem do CA. Slušný výběr oblečení. Volal jsem Soptíkovi co by chtěl, ale moc mi neporadil. Jen mi řekl, ať hadry nekupuju. No, nakonec jsem si koupil alespoň sobě rifle, protože moje dvoje stávající mají na zadku díru. Našel jsem ve slevě jedny 32/32, což je moje velikost. Zelenou košili v kombinaci s tričkem jsem zkusil, ale… …i když Mko obleču, je to na mně obtažené jako neopren a protože Lko se v této ani jiných barevných kombinacích nevyskytovalo (s vyjímkou fialové), tak jsem nakonec odcházel jen s riflema. Po nákupech jsem se překonal a odešel do posilovny, abych den zakončil v Hobitu.

Božský změnil telefonní číslo a zapomněl se mi o tom zmínit. Protože své závazky moc neplní, asi mi opravdu nezbude nic jiného než se obrátit na policii, aby panu Nebeskému dali vědět, že tak špatnou paměť ještě nemám. Neříkám, že to má jednoduché, nicméně si za vše může sám a pokud se z toho dostane, tak ho to spíš posílí, než oslabí…

V neděli tu máme Vánoce, v sobotu promítám, dnes mám svátek, zítra narozeniny. Docela mně to začíná zmáhat. Snad se utrhnu ve čtvrtek na koncert TATABOJS, protože jsou dobří. Dám si to sám sobě jako dárek. Co víc? Zbývá sehnat pár dárků, zkusit najít volný termín na výměnu karmy v kuchyni i v pokoji a nezapomenout si užít svátky. I když se to v práci v poslední době trochu zhoršuje, co se týká mně osobně, jsem šťastný, protože Soptík. Přeju pěkný den…