cepínek nebo kladivo, to je jedno… (krásný svátek Janičko)

Mluvím o permonících. Speciálně o těch v mojí hlavě.
Dnešní den bych klidně vymazal ze svýho života, půlku dne jsem byl duchem
nepřítomen a když už jsem po dvou kávách začal vnímat svět, tak mě zase bolí
hlava, jak kdyby sto malých permoníků dostalo za úkol zrušit moji lebeční stěnu
do dnešního večera.

Jinak jsem si dneska v práci zkusil svařit optické
vlákno, je to celkem zábava, pokud teda nedostanete za úkol svařit 144 párů. Ale
aspoň jsem si lehce rozšířil obzory, jeden nikdy neví, kdy se mu taková věc bude
hodit. Taky jsem zjistil, že mi na W2000 nejede CD od Gaia Mesiah. Tak nevím,
buď je CD-ROM totálně out, nebo tam mají ochranu, což vzhledem k tomu, že mi CD
doma hraje bez problémů, asi zavání první variantou.

Já vím že je to v zásadě děsivá věc, ale musel jsem se
smát, když jsem si přečetl:“Počet obětí neštěstí na
pařížském letišti se proti prvním zprávám o jednu snížil. Snížení počtu mrtvých
záchranáři vysvětlili tím, že v neděli byla jedna oběť počítána dvakrát, protože
její tělo bylo rozpůleno.Obvykle se počty mrtvých
zvyšují, než snižují…

Jak tak dopisuju tenhle příspěvek,
pomalu mně asi přestává bolet hlava, přesto jsem ale úplně mrtvej, takže to
vidím na krátkou návštěvu Xka nebo ještě lépe nějaký film a betlu (pro
mimobrněnské „postel“). Zajímavé je, že mi dřív připadal brněnské hantec úplně
potroblé, ale občas si nějaký výraz z něj osvojím…

P.S. „Permoníci asi momentálně ruší
zbytky mojí chatrné paměti. Tento příspěvek jsem totiž začal psát proto, abych
popřál krásný svátek jedné bytosti s romantickým jménem Q. Krásný svátek Jani, u
mně nikdo neumřel (ona tu moji narážku chápe, viď?)…