vyrostl jsem ze sendvičů a míchaných párků a cítím se plnohodnotnější…

V práci to byl relativně klidný den. Pravda, sice tu stále hrozí, že příští týden budu muset na firemní akce ve formálním oblečení (kriste!), ale dnes jsem si zkusil kalhoty a zjistil, že je zapnu. Vzhledem k tomu, že součástí večera má být i jídlo, měl bych ale buď trochu zhubnout nebo se z toho nějak vyvléknout. Už od začátku tvrdím, že tam nepůjdu, nicméně mi stále říkají, že bych měl jít. Možná rozhodne košile. Nemám doma žehličku a buď si nějakou koupím nebo tu stávající nějakým záhadným způsobem upgraduju do nositelného stavu. V poslední době se ale snažím méně kašlat na domácnost, takže je možné, že tam nakonec opravdu půjdu.

Včera po práci se konalo jen focení Elišky, uvítání Danila z Hospitality Clubu a pak už jen domácí práce. Myslím že by moje drahá polovička z mojí činnosti měla radost. Po odchodu Danila na setkání se svými exkolegy z IBM, jsem se rozhodl umýt nádobí. Taky jsem vzal kýbl a setřel podlahu na parketách v chodbě, protože přece jen tam byla v rohu obstojná kupka prachu. Nakonec jsem si vzpomněl na to, že mi Soptík říkal, abych si udělal to chlazené kuře, jinak se zkazí. Hodil jsem kuře z mrazáku do trouby, po chvíli ho přepůlil (byla to půlka kuřete) a pomazal jej Perlou. Pak jsem mu okořenil grilovacím kořením vršek a nechal ho péct. NIjak jsem nesledoval čas, nicméně docela akorát jsem ho otočil, znovu použil Perlu i koření a zase na ně zapomněl. Pekl jsem jej docela naprudko (plný puntík na plynovém sporáku). Pak jsem ho potřetí a naposled otočil. Vypadalo hotové, nicméně já miluju hodně propečené kuře a tak jsem ho znova potřel Perlou i grilovacím kořením a zase ho šoupnul zpátky. Výsledkem bylo krásně propečené kuře s křupavou kůžičkou. Pravda, v některých místech přesolenou jak hranolky od McDonalda, ale bylo to nejen poživatelné, ale i moc dobré. Díky Soptíkovi jsem tak postoupil o level výš ve svém kulinářském umění. Přeci jen, udělat kuře není stejné jako udělat si míchaná vajíčka se zeleninou.

Mimo vaření, uklízení a praní jsem už doma nic jiného nestihnul. Ale nestěžuju si, šel jsem spát docela brzo a příjemně utahaný. Možná za to může ten plech, který jsem myslel, že nezvládne umýt nic na světě a on se po jednom relativně dost drsném přípravku přece jen rozhodl přestat vzdorovat.