muži občas myslí spíše penisem než hlavou a pokud je to někde zjevné, tak je to asi ve striptýzovém podniku…

Za sobotní noc jsem viděl víc nahých ženských v reálu, než za celý svůj dosavadní život. Robin se bude ženit a tak jsem byl přizván k pánské jízdě. Podotýkám, že Robin je vozíčkář. Vlastně jsem měl až dosud pocit, že to je záležitost seriálů a že se rozlučka se svobodou dělá jen v hospodě. Doufám, že to všichni přežili ve zdraví, přece jen, jsem odjížděl už ve čtyři. Zašli jsme do stripbaru. Byl jsem na takovém místě poprvé. Nikdy dřív mě to nelákalo. Ono mně to teda moc nelákalo ani tentokrát, ale vzhledem k tomu, že se mi tam nic zlého nemohlo stát, tak jsem nakonec dovnitř vstoupil. Ze všech holek u tyče mně zaujaly jen dvě. Nakrátko ostříhaná Edita, která měla takový šukézní pohled, který používám, když lovím a chci aby oběť přišla blíž a slečna Roberta, dračice, která by se mohla živit i v cirkuse, protože její artistické strip číslo bylo úchvatné a její tělo si se šplhem až ke stropu a sjížděním hlavou dolů, poradilo naprosto dokonale. Za zmínku ještě stojí jedna striptérka, u které jsem si nebyl jistý, zda to je nadváha nebo kombinace nadváhy a těhotenství. Přes svoji váhu mně ale přesvědčila, že pohyb má v krvi…

V neděli jsem se chtěl jen válet a udělat dvě věci. Nákup a posilovnu. Nezvládl jsem ani jednu. Prostě jsem se jen válel. Pak jsem si dal v Alfě sraz s Vladisem a jeho kamarádem Františkem. Cestou domů jsem potkal Zbyňu a Marušku, kteří to spolu táhnou už 30 měsíců. Na chvíli jsem si s nimi zakřenil a zašel na jedno pomerančovo-mátové latté naproti Solidní nejistotě. Relativně nová trendy kavárna zacílená na zlatou mládež (soudě dle cen, interiéru, hudby a módního programu na plazmě). Prostředí se snažilo vypadat luxusně, nicméně to je ten typ kavárny, kde se cítím, jak kdybych na sobě měl sako, kravatu a v kapse seznam věcí, které nemám dělat…

A teď si dám pauzu. Sice mi skončila dovolená a nastupuju zase do práce, ale po odpolednech se budu věnovat sobě, focení a svému miláčkovi. Teda alespoň bych tak rád. Další promítání bude až za dlouho, protože momentálně nemám podle kalendáře promítat dřív jak 01.12.2006 a nějak mám pocit, že jsem poslední dny žil v mixéru. Potřebuju alespoň trochu dát svému životu řád. Potřebuju si ujasnit co vlastně chci. Potřebuju pomalu začít myslet na Vánoce. Potřebuju trochu zklidnit. Potřebuju docela zásadně uklidit byt. Potřebuju relaxovat. Hned přístí týden začnu. Tenhle bude jednak frmol v práci a jednak bude Brno hlavním městem v ČR digitální kultury – ZOOM 2006 začíná právě dnes.