bohužel ty zaběry které jsem chtěl, zase nemám…

Nad vodou ma držela voda v podobě Soptíka. V sobotu jsme stihli jak navštívit kolaudaci Flédy, tak MishaNovi narozky v 7. nebi. Pak jsme dojeli domů a utahaný Soptík se sesunul na schody, když jsem mu oznámil, že nemám klíče. Svoje si nechal doma a já ty svoje odložil neznámo kde. V noci nic moc situace. Zavolal jsem na Flédu, ale Peter Pea nic nenašel. Co nám zbývalo? Já jsem jel do Flédy, on do 7.nebe a já se ještě stavil do pizzerie u Kalvodů, kde jsme byly předtím. Už bylo zavřeno, ale zavolal jsem do Lelekovic a nakonec jsem vzadu našel chlápka z pizzerie. Pustil mně dovnitř, prohledal jsem místo kde jsme seděli, ale nic jsem nenašel. Naštěstí byly na baru. Pak jsem rychle ujížděl do 7. nebe, neb Soptík neměl u sebe telefon.

Usnout jsem mohl asi kolem druhé. Ráno jsem měl vstávat v šest, abych byl na letiště připraven. Kolem sedmé mně vzbudila telefonem Ťapina s tím, že je u mně za 10 minut. Mno, snažil jsem se nevzbudit podezření, že nejsem oblečený (moc to nevyšlo) a zuřivě moc jsem se snažil to stihnout, což celkem i vyšlo. Pravda, tochu zbytečně. V Prostějově mělo skákat 7 lidí. Egi a já sami a pět tandemistů. Odskákali všichni až na mně. Bohužel se zvedl vítr. Ale s tím člověk prostě nic nenadělá, to se stává. Nevím proč, ale nějak se s takovýma věcma umím docela rychle smířit.

Soptíka jsem ještě stihnul ve městě, zašli jsme na kafe, dali si burek a pak se rozloučil a odjel. Naštěstí ne na dlouho. Je to sobecké, ale jsem moc rád, že vysokoškoláci musí do školy. Večer jsem ještě potkal Turba, chvíli jsme meditovali na lavičce a pak jsme si sehnali marihuanu. Zduněli jsme se a šli spát…