„Ať poznají, co je peklo…“, řekl jeden vysoce postavený Amík. Bohužel jim zapomněl dát do výbavy nějaké pušky a samopaly, to je jediný nástroj, který Američani ovládají skvěle. I když jak je známa jejich šikovnost, ztráty by byly na obou stranách…

I přes svůj odpor jsem se stal fotbalovým divákem a fanouškem. Sice jsem dorazil do hospody s malou americkou vlaječkou půjčenou od Turba jako provokáter, ale fandil jsem našim. Kupodivu se na ten fotbal dalo dívat. A tak se chlastalo a čumělo na plátno. Poté proběhlo pár fotbálků (zhulený jsem pohořel jak spící bezdomovec na konečné tramvaje), s Hankou pár šipek (vyhrála 3:2) a nakonec jsem jel způsobně domů rozjezdem v 23:00.

Ráno mně vzbudil  před sedmou telefonem jeden člověk z externí firmy, který chtěl někoho z Bosonoh. Byl jsem tak rozespalý, že jsem mu odmítl najít i nové číslo na ex-kolegy z minulé práce. Ze dvou důvodů, jednka jsem tušil že je nikde nemám uložené v telefonu a jednak jsem věděl, že i kdyby jo, tak by to trvalo velmi dlouho a pak jsem je chtěl ochránit předtím, aby je někdo budil ráno, když nemají pohotovost.

Včera jsem kvůli spáleným rukám vynechal i posilovnu, ale dnes se už chystám jít. Ruce totiž už přestaly pálit. Aplikace Panthenolu a Acylpyrinu jak se zdá zabrala. Teď už mě pálí jen čelo. Aspoň si to zapamatuju. MAZAT! MAZAT! MAZAT!