in flagranti je nevěra, to ví asi každý…

Maminka a tatínek, to je pro mně takové nedotknutelná věc. Přesto když jsem včera dorazil domů, nemohla maminka najít klíče. Asi 5 minut. Okýnkem jsem viděl jak otevřela zadní vchod a někoho jím pustila. Samozřejmě že zapírala s tím, že tam nikdo nebyl. Řekl jsem jí, ať ze mně aspoň nedělá debila. Na stole bylo víno, v obýváku napečené rohlíčky s povidlím a ořechovou náplní. Dál sem to nějak neřešil. Asi by to nemělo smysl. Otec byl v práci, brácha u svojí holky a já se napřed telefonicky neohlásil (respektive jsem to jen psal bráchovi). Jedna část ve mně si říká, že šlo asi jen o přátelskou návštěvu. Druhá hlodá a přemýšlí jak to bylo ve skutečnosti. Každopádně jsem to raději pustil z hlavy. Každý má svá tajemství. Já třeba před rodiči stále tutlám orientaci. Pokud jim to ještě nedošlo, tak už by pomalu mělo…

Pak jsem se díval na TV a popravdě z toho co na ČT1, ČT2, Nově, Primě, Markíze, STV1 a STV2 běželo si nešlo moc vybrat. Sračka vedle sračky. Někdo by měl udělat výzkum, o kolik se snižuje IQ pravidelným sledováním TV. Ráno to kupodivu bylo o něco lepší. Jistě, Legenda o Jiřím a drakovi byla pohádka pro děti s příliš renderovaným drakem na dobu vzniku (2004), ale hrálo tam pár známých xichtíků (Kilmer, Duncan, Swayze a Purefoye jste mohli vidět v Resident Evilovi). Sice klišovité béčko pro děti, ale občas má člověk chuť na pohádku s dobrým koncem, ne?