aneb není oxid jako oxid…

To máte tak, sice si občas dopřeju tzv. balónků a kdysi jsem znal i princip, na jakém to funguje, ale občas mi souvislosti nedocházejí. Tak třeba když je potřeba dokoupit náplň. Celé to funguje tak, že člověk se nadechne obsahu balónku a dostane tak do těla dávku tzv. rajského plynu, používaného například u stomatologů, což je jen pracovní název pro N2O – tedy oxid dusný. Vdechování působí nejprve stavy veselosti, při vyšších dávkách útlum až anestetický spánek. Jenže protože jsem koupil nikoliv bombičky šlehačkové, ale klasické sifonové, které jsou plněné CO2, trochu jsem to neodhadl. Vdechováním CO2 si moc příjemných stavů nenavodíte, je nedýchatelný a ve vyšších koncentracích může způsobit ztrátu vědomí a smrt. V krvi se váže na hemoglobin a tím vytěsňuje kyslík, který se pak z plic obtížněji dostává do mozku a tkání těla.

Ale zpět k hlavní náplni velikonoční chaty. Grilovaní, hraní hudby, promítání, prostě jen čistá existence umocněná bublaninou z velmi speciálního másla (s vitamíny T, H a C). K tomu energy drinky, alkohol a nikotin. A všichni rychle zapomněli na to, že nejdřív netekla voda, potom prasknul záchodový odpad, a nakonec prasknul bojler a vytopil garáž, kde se mělo konat veškeré kalení. Bylo to tak komornější a stejně krutě dobré…

Svým způsobem se taky trošku narušil můj sexuální půst. Extáze je totiž dost empatická droga a v noci a ve tmě je občas lidem smutno, byť o sobě tvrdí, že jsou čistě heterosexuálně zaměření. Možná jsou, ale i tak to bylo fajn. V sobotu i neděli jsme se taky ocitli v Globusu, kam jsme jeli pro nový záchod a staly se z nás hologramy (proto ty nálepky na fotkách z minulého příspěvku).

Co víc říct? Myslím, že už budu mlčet. Když tu sedím už zase čistý a voňavý (po grilování jsem byl dost uzený), přemýšlím nad životem, jako tapetu jsem si dal nápis: „Kam směřuješ svůj život?“ a vůbec mám takovou podivnou náladu, protože při zpětném čtení tohoto zápisku se cítím jako homosexuálně orientovaný feťák, který przní heterosexuální jedince a dnes ho čeká standardní pracovní den…

Ale objektivně vzato to tak i může být, ne?