včera se nám povedlo zahájit festival Zoom a zítra budeme pokračovat…

Co je Zoom už asi víte. Na raut dorazilo spousta lidí, asi polovinu jsem znal, takže nebyl problém mluvit s kýmkoliv. Střídavě jsem si to celé fotil a točil na video, takže dokumentační činnost byla snad z mojí strany dostatečná. Jsem nyní doma a stále čekám na ten vysavač, který mi mají dnes dovézt. Potřebuju udělat ještě spoustu dalších věcí, ale zatím zůstávám doma, i když bych se měl otočit ještě v práci, což mi zabere asi tak 2 hodiny…

Mimo to musím uklidit (ja vím, je to evergreen), sejít se s Tomášem ohledně neděle a Skleněnky, koupit prací prášek, navštívit autobazar, vybrat fotky, koupit miniDV kazetu a vyprat záclonu, kterou jsem včera sundal. Její barva byla tmavě šedá. Dal jsem jí trošku lázeň ve vaně a ted ji strčím do pračky. Dobře, uznávám, že vás to musí nudit…

Problém je v tom, že já vlastně ani dnes nevím, jakou mám náladu. Je tam myslím trocha nostalgie (čertví z čeho). Je tam kapka smutku, špetka znuděnosti, na špičku nože očekávání, plave v tom kousek lásky, okořeněné tupým pocitem prázdnosti. Faktem je, že se na dnešní den nijak netěším. Na druhou stranu ho nijak neproklínám. Prostě je mi dnešek jedno. Večer půjdu se ZOOMcrew na Flédu, takže si nabiju baterie do kamery i foťáku. Zabavím se a doufám, že tam nebude natřískáno.