prostě nepojede a nepojede…

Miluji svého internetového providera. S každým dalším výpadkem jsem čímdál víc rozhodnutější pořídit si nějaký skutečný internet. Včera mně třeba nevytočilo ani tak to, že se něco rozbilo (moje wifi jen data odesílala, ale nepříjímala, obvykle vytuhla u načítání adresy z DHCP a ani překlopení do manuálního nastavení nepomohlo), jako spíš to, že někdo kdo dělá tyhle služby s klidem vypne telefon. A nebylo to poprvé. A tak jsem si aspoň vypral a lehce zredukoval počet svršků na zemi, které se začaly vymykat kontrole.

Střecha už večer jen doutnala, ale je mi jasné, že proti požáru se pojistit nelze a další požár bude poslední. Děsí mě to. Konečně se mi taky daří dodržovat zpřísněný režim a nejíst po 18té hodině. Pochválen buď Ježíš Kristus. Je celkem sháňka po fotkách z Prahy, budou, budou, budou… Brzo. Hodím je na FTP, slibuji.

No a nakonec o tom, jak si pod svoji střechu tahám barel s petrolejem. Napsal jsem si do deníčku, že Andílek má volno ve čtvrtek. Je to pravda, ale ve středu má jen ranní. A já si už domluvil focení. Uznávám, že doba mého hájení pominula. Snad zvládnu kličkovat mezi kulkami stejně dobře, jako ti ještírci v Matrixu…