nebo spíš taková telenovela…

Takže to vezmeme od víkendu. Pátek, sobota Praha a upřímně řečeno, jsem se ve Futuru bavil. Nikomu to neříkejte, ale polovinu těch hitů 80-90.tých let jsem protancoval a prozpíval. Kalení ve stylu Enimen a Benny je fyzicky velmi vyčerpávající a chlapci mě vždy znovu přesvědčí, že budu muset hodně trénovat, než se s nimi budu moci srovnávat. Takže ještě jednou dík za byt a lidské teplo páně Enimena.

Včera jedna ranní káva, předání CD jednomu sympatickému chlapci a hurá do rodné domoviny. Máma dnes slaví 45, ale pochopitelně jsme to slavili včera. A večer jsem udělal chybu, ze které jsem rozpolcený. Šel jsem s kamarádem na Román pro ženy a tím páem jsem netrávil večer na ICQ s Andílkem, jak je v poslední době mým zvykem (takové to moje „v deset musím být doma“, jistě někteří z vás znají). Prvně k filmu, bylo to nečekaně vtipné a nečekaně dobré. Asi začnu číst Viewegha. K miláčkovi, vyměnili jsme si dost smsek. Protože jsem mu nelhal a řekl jsem mu kam jdu, plápolá mi teď oheň na střeše. Doufal jsem, že budu mít dost vody a nečekal jsem, že oheň bude tak agresivní, ale v téhle chvíli už v nádrži moc vody není. A tak doufám v zázrak a hledám obchodníky s deštěm…