improvizace byla vždy mým velkým koníčkem…

Oproti očekávání a hlavně prvnímu dojmu po setkání, jsme si s Andílkem pár detailů vysvětlili. Takže krize prozatím zažehnána. Chyba je někde v komunikačním kanále. Zatímco on myslí všechno smrtelně vážně a má rád vše probrané do detailů, mě stačí vždy říct větu dvě k tématu (ve společnosti se chovám jinak). No a pak jsem se rozhodl udělat ty skvělé bylinkové řízky…

Nemohu říct, že byly špatné, ale k dokonalosti těm od Binny jim ještě něco chybělo. Asi to chce trénink, ale s ohledem na fakt, že to bylo moje první obalované maso, to nedopadlo zas tak zle. Ze surovin jsem sehnal všechno mimo rozmarýnu, zmrazené řízky jsme trošku rychleji rozmrazili pomocí teplé vody a vůbec Andílek byl dost po ruce, protože si ten pohled jako vyučený kuchař nemohl odpustit. A že se bylo na co dívat. Třeba jsem přesvědčený o tom, že klepání řízků pomocí čtyřkilové ruční činky ještě neviděl (zabalil jsem ji samozřejmě do mikrotenového sáčku), nicméně se činka jako náhrada za paličku na maso osvědčila dokonale (toť rada pro svobodné mládence). Pravda, konečný pohled na kuchyň nebyl mému srdci zrovna milý, ten olej na sporáku, na podlaze, na kuchyňské lince a vlastně tak porůznu v dosahu několika metrů od sporáku naznačuje, že je ještě stále co zlepšovat na mém kulinářském umění. Zatímco jsem zápasil se smažením udělal Andílek brambory a sem tam přidal nějakou radu typu „Tohle nedělej.“ nebo „Než dáš tu omytou obracečku do rozžhaveného oleje, tak ji utři.“ (někdy mě má asi opravdu za idiota :) ).

Mimochodem, pokud se pamatuju, tak toto je první příspěvek, který jsem kdy psal v brněnské MHD. Dokonce jsem na něj měl víc času, než jsem plánoval, protože na Moravském nám řidič oznámil, že pojede odklonem přes hlavní nádraží, protože Česká a Husova jsou ucpané. No a pak jsme stejně na Moravském čekali víc jak 10 minut…

P.S. Disk do PC stále nemám…