nebo jsem to raděj měl nazvat trojitý trapas?

Odpoledne jsem fotil jednoho známého od vidění. Vždycky na mně působil normálně, možná trochu plaše. Zjistil jsem, že studuje psychologii. Když se ale obložil polodrahokamy a chtěl s nimi fotku, měl jsem pocity rozporuplné. Ale to byla poměrně normální situace, lidi jsou různí…

A tak jsem večer zamířil na besedu s kritikem Justem. Chtěl jsem tam být tak maximálně 20 minut a pak jít pryč, nakonec jsem tam ale byl nucen strávit 3 hodiny. Víte, většinou si telefon ztlumím nebo vypnu, ale jaksi jsem na to tentokrát zapomněl. Jistě, prvotní chybu jsem udělal já. A někdo mě akorát nutně potřeboval. Zrovna jsem byl na schodech, přesně na opačné straně podkroví na Skleněné louce, kousek nad Justem, když jsem uslyšel z batohu známou melodii. Mohu se jen domnívat, že Palo nezná moji melodii, když mi později tvrdil, že nevěděl, že to byl můj telefon. Ale spíš si myslím že kecá, protože by musel být opravdu velmi hloupý, kdyby ho nenapadlo, komu to zvoní. Situaci vyřešil zcela cizí člověk, když z oranžového batohu vedle Pala vytáhnul a típnul telefon. A vyřešil ji také podruhé, když neznámému na druhém konci nedošlo, že típnutí hovoru znamená, že nemohu mluvit. A konečně ji vyřešil po druhém zmlknutí Justa potřetí, když telefon po dalším zvonění vypnul. Nevím, být to naopak, asi bych Palův telefon vypnul po prvním telefonátu. Takto jsem ale jen ležel přimáčknutý červený studem na schodech. Vypařit se po 20ti minutách se stalo nereálným. K batohu jsem se až do konce besedy nehlásil.

Což mě přivádí k dnešní anketě: