ne, jen vtipkuji, té krávě v pokladně bych totiž při cestě zpět nejraději plivnul do xichtu…

Ano, vypsal jsem si vlaky, kterými chci jet do Martina a zpět. Výsledek? Musel jsem dát 100 Sk do kapsy průvodčímu nebo jsem mohl koupit za cenu přes 200 Sk nový lístek. Ono totiž jet přes hraniční přechod Púchov a Horní Lideč není to stejné jako jet přes Čadcu. A ty lidi co dělají ve vlaku to prostě nezajímá a nemám z jejich pohledu platnou jízdenku. I když to vychází kilometrově zhruba stejně, chyba je prostě v té babě, která sedí na zadku v kase na brněnském nádraží. Já už opravdu nevím, co víc bych mohl udělat, než že jí donesu vypsané přímo čísla vlaků, kterými chci jet. Možná bych se měl naučit zpaměti všechny trasy, když už nejsou pokladní ani schopné používat počítač, co se jim válí na stole. Já jsem skoro svatej, mě vytočí opravdu málo co, ale tohle mě vytočilo. Příště snad raděj risknu autobus…

Cestou z Přerova do Brna jsem pak stál, protože to je tradiční studentský spoj. Nikoho nenapadlo přidat nějaký ten vagón navíc, protože lidé se pohodlně dokáží do uliček srovnat a uhýbat si kdykoliv, když má někdo potřebu zajít na WC. Mno nemít na noze puchýř velikosti koruny (a hloubky dvou až tří 1 Kč mincí), asi by mi to tolik nevadilo. Ale aspoň jsem byl na čerstvém vzduchu. Ze Žiliny jsem totiž jel v kuřáckém kupé, spolu se čtyřmi Slováky, kteří jezdí do ČR dělat pomocné práce. Šel z nich strach, ale dalo se s nimi mluvit. Teda já spíš poslouchal. Nebo jsem se snažil tak tvářit. Jeden z nich co dělá v Přerově nějaké technické práce, totiž mluvil velmi velmi potichu. Do toho dunění vlaku a chybějící zub. Slyšel jsem z jeho slov směrovaných mojí osobě sotva pětinu. Proto jsem odezíral a vždy když se zasmál, zkřivil jsem i já tvář a imitoval smích. Po dvou hodinách takové rozpravy jsem pomýšlel na to, jestli by mě dovezli v jednom balíku nebo po částech domů, kdybych skočil z okna…

Tenhle víkend byl náročný, ne ideální, ale aspoň jsme byli s Mazlíkem spolu. I když ne vždy to bylo podle mých představ, i když jsem odjížděl tak trochu málo ukojený, i když to byla cesta za všechny prachy. Stejně je nejdůležitější pocit, že to má smysl. Mazlík má smysl. Cmuk…