nejsem ani zdaleka dokonalý a proč mám problémy vydržet sám se sebou?

Touto otázkou jsem se zabýval od střední. A nyní už vím, kde se stala ta chyba. Můžou za to učitelé a rodiče. Proto mi vadí povrchní vztahy založené na sexu, proto mi vadí lhaní, proto mi vadí nedostatek zodpovědnosti a proto mi vadí inzerát „Hledám partnerku na Imperium“, protože si dokážu představit, jak to na technoparties chodí. Problém byl v tom, že mi rodiče lhali. Tedy oni lháli jistě většině z nás. Kdybych se jich na to dnes zeptal, dívali by se na mně jistě divně. Faktem je, že jsem si v sobě příliš dlouho nesl obraz dokonalého světa. A proto i dnes chci, aby to tak fungovalo. Aby lidé hledali lásku a ne sex. Aby věci neměli jen hodnotu vyjadřitelnou v peněžních jednotkách, aby se ctil jakýsi mravní princip, aby všichni brali desatero jako minimálně věc hodnou zamyšlení (ne, nevstoupil jsem do komunistické strany, neobrátil jsem se k víře v Boha a ani mě v posledních hodinách neudeřilo nic těžkého do hlavy).

Jsem jakej jsem a možná to tak nevypadá, ale štve mně to časteji, než je na první pohled patrné. Vím, že se nezměním a to je poměrně dost frustrující. Je taky obtížné vysvětlovat lidem svůj přístup k životu, k lidem, k okolí. Je to obtížné z toho důvodu, že vy jste za hranicí toho, co si většina lidí označila pojmem normálnost. A většina lidí do té kategorie normálnosti spadá. Další problém nastane, když najdu okolo sebe lidi, co taky nejsou normální, ale já najednou zjistím, že oni si vybudovali jiný svůj svět. A mojí osobě se v něm nelíbí. Pak mám pocit osamělosti. Stojím mimo hlavní proudy. To naštěstí teď nemusím nijak řešit. Sice se vidíme jen sporadicky, ale mám svůj koutek země. Jsem štastný, že existuje mazlík. Je se mnou kdykoliv, kdy zavřu oči. A najednou sám od sebe vím, že bych ve čtvrtek měl koupit mlíko, protože ho má rád…

Jak to zakončit? Asi rychle :). Takže děkuju všem lidem, kteří se na mě podepsali. Naučil jsem se s tím žít. Snad budou mít dost trpělivosti i ostatní. Aby se naučili žít se mnou…