zamlžený jak sen, či vzpomínka jen, sladký jak džem a hustý jako hlen…

No jo, básník ze mě nebude nikdy, to jsem už pochopil. Vstal jsem celkem pozdě. Dal jsem prát prádlo a šel jsem nakoupit do Alberta, po dvou dnech vyřídil náležitosti v Tabáku a pak jsem již spěchal do kadeřnictví. Tam jsem nafotil pár foteček pro mé účely, pár pro Ondru a spol. Pak jsme se všichni odebrali do nové Vaňkovky. Já stihl s bídou horní patro a už jsem spěchal domů, abych mohl odjet jedním z mála autobusů k rodičům. Stihnul jsem to těsně a při druhém průchodu Vaňkovkou na bus jsem si ověřil, jak výborný nápad je spěchat zaplněným obchoďákem. Čas 3 a půl minuty rychlou chůzí byl dobrý. Stihnul jsem to. A tak jsem odjel. Bez toho, abych něco zapsal, bez toho abych vytáhnul to prádlo z pračky…