o dopravě, křtinách, víře a chilloutu + 2 fotky

Tak nevím, zda Rosicku prospěl fakt, že ADOSA nechtěla být a nebyla integrována, nicméně faktem je, že momentálně tam stojí busová doprava za h***o. Nebyl jsem sám, koho dovezlo na blízkou Zastávku auto, aby pak mohl jet vlakem. A jak bylo doma u rodičů? Dobře. Hlavně jídla bylo plno. Taky s pejskem jsem si pohrál. A málem jsem točil na video křtiny. Ano, již jsem jednou zvládal točit a fotit svatbu a právě tehdy jsem si řekl, že takto důležité události v životě jedinců již nikdy nechci mít na svědomí. Možná v tom hraje fakt, že jsem nikdy sestříhaný materiál neviděl a já nevím, zda to bylo hrozné nebo se na to dalo koukat. Pár pouček o točení mám, ale na tohle jsem asi moc zodpovědný. Copak jde mávnout rukou a říct: „Sorry, příště?“ Takže jsem to odmítnul. Sice jsem nikdy nebyl na křtinách, ale popravdě, po tom ani moc netoužím. Můj postoj k náboženství je velmi vyhraněný a i když připouštím, že je fascinující, jak lidé spojení vírou v nehmatatelné věci tvoří věci jako kaple a kostely, nelze ignorovat, že podobné věci zvládají i členové různých sekt, kteří pak třeba někdy krásného dne spáchají hromadnou sebevraždu. Víra jistě dala světu mnoho krásných věcí, ale taky pro ni umřelo nejvíc lidí. Proto nerad točím v kostele, proto jsem zůstal doma a věnoval se raději spánku…

V sobotu jsem totiž šel spát až kolem třetí. Co se dalo dělat, přece jen Noc s Andělem a Krajčo s Borisem Rösnerem bylo velké lákadlo. Rád bych se někdy zase opravdu vydatně vyspal, ale kdy se mi to poštěstí netuším. Večerní seance po ICQ s Mazlíkem končí obvykle mezi půlnocí a jednou hodinou v noci. A navíc je pondělí. Takže dnes večer chillout v 7. nebi.