pokud je dnes úterý, tak to nebyl sen…

V práci to ráno trošku doutnalo a pak jsme se navzájem vyhýbali, takže to nemělo žádný vliv na moji práci (kupodivu mám skoro dojem, že včera jsem se snažil něco udělat). S Bublinou se taky moc nedalo mluvit (opravdu byla chyba na druhé straně nebo to bylo u mně?) a tak jsem trpěl samotou, žízní a hladem. Od sedmi od rána jsem jel jen na kafe. Teď před Vánoci se dělají přesčasy kvůli údržbě. Je to výborná věc, člověk se nedostane nikam. Obchody otevřeno mají, ale pokud skončím v práci po páté, musel bych si ke kadeřnici zajet někam do Olympie. Dneska to bude stejné.

Kolem druhé mi zavolal RoBoTech, že se u něj bude dělat vánoční večírek. Říkal že dojde DJ Leo Lycra a DJ Orbith a to se prostě neříká ne. Říkal jsem si, že by to mohlo být zajímavé diskusní fórum k věcem na technoscéně. Samozřejmě, že bylo nutné nejdřív udělat takové ty drobnosti, jako je omrknout došlé fotografie v baru, odložit schůzky, uvolnit místo ve foťáku, napsat dopis na rozloučenou a poslat svému právníkovi závěť…

Plánoval jsem se zdržet hodinu až dvě, abych se mohl dostatečně vyspat. Člověk míní, RoBoTech mění. Nikdo z DJ’s nakonec nedorazil, ale i tak to byla příjemná párty ve složení RoBoTech, Benny, Kristýna (nebo Krystýna? – možné obě varianty), Sorsův mladší bráška a já. Během večera jsme hlavně kecali a chlastali a hulili jak fabriky (cigarety mi došly už kolem jedné). Benny stále odkládal odjezd a mě se do té zimy nechtělo. Mám dojem, že nealko jsem toho večera poprvé ochutnal kolem druhé hodiny noční. Chvíli na to jsme se rozhodli, že pojedeme. Protože nikdo nevěděl v kolik to vlastně jede, mrznuli jsme 15 minut venku. Jak skončili ostatní nevím, ale pohřeb by dřív jak za týden mít neměli. Mám-li to ohodnotit slovy kritika tanečních parties: „Organizátoři se dobře připravili a v pěkných prostorech vznikla hodně zajímavá akce, která byla po technické stránce naprosto dokonale zvládnutá a která jistě zanechala v každém návštěvníkovi dobrý pocit. Jako třešnička na dortu pak působilo vystoupení modré andulky, kterou se slovy: „Ona se unaví.“, vypustili organizátoři mezi návštěvníky. Jinak taky mohu říct škoda slov. Vzbudil jsem se když už svítalo, moje první kroky vedly k míse a tam jsem standardní cestou vyrobil něco o nestandardní konzistenci (lidově se tomu říká sr*čka). Do batohu jsem hodil 3 plechovky Kamikadze a pytlík Bohemia Quarteto (směs trvanlivého slaného pečiva), abych měl v práci svačinu. Bylo mi jasné, že musím autem, abych minimalizoval časovou ztrátu a tak jsem se vydal prodírat se ranní špičkou. Po čtyřech hodinách spánku jsem se asi plně nezbavil alkoholu v krvi, takže jsem jel opatrně, podle předpisů a doufal jsem, že mi někdo nezboří zadek. V práci jsem pokračoval ve výrobě nekonzistentních věcí…

P.S.: Díky RoBoTechu, na všední den velmi nevšední a fakt dobrá akce. Pokud umíš podobně příjemná setkání dělat i o víkendech, nabízím ti žít ve svazku registrovaného partnerství :D…