Někdy je zkrátka chybou už to, vstát ráno z postele. Ale musel jsem, protože pátek patřil pracovním povinnostem.

První skvělá věc, která po mně ráno z počítače pomrkávala byl kopec mailů. Číslo 48 není naštěstí nic zabijáckého. Na start jsem si koupil kávu a Redbull. Pak jsem v duchu proklel kolegu, protože ze zhruba 4 věcí, na které jsem narazil, byly 3 tak nějak krapet opomenuty. Po roztřídění pošty jsem se pomalu jal se té hromady mailů zbavit.

Něco šlo samo, něco hůř. Zatímco článek na jednu stránku ze školení ve Švýcarsku má deadline až za měsíc a nepředpokládám s ním nějaké problémy, u 23 stran předběžného plánu vysílání na 16 stanicích se asi zaseknu i přes víkend. A mnoho dalších dní po kusech. V první fázi si vymyslím nějaké vlastní plány nasazené na plány vysílací. V druhé fázi se pokusím zapojit i jiné editory sociálních sítí a ve třetí na to rezignuji a pokusím se všechno vymyslet sám. V ideálním světě nikdy k fázi tři nedojde. Bojím se, že v reálu možná budou i nějaké fáze čtyři a pět, ale můžu se plést.

Nejprve si to ale celé přečtu. S tužkou v ruce samozřejmě. Před polednem jsem si dal oběd, po něm předvolební debatu a nakrátko jsem se stavil ujasnit si pár věcí ohledně chystaného projektu. Následovala běžná páteční agenda a nyní začíná víkend. Tak se ho nebojte užít!

P.S. Nejlíp mi udělala kolegyně, když mi svými ostrými nehty přejela po zádech, to byl požitek!