Jsem rád, že mám co dělat. Opravdu ano. Člověk pak nemyslí na kraviny.

Když jsem ve čtvrtek na ‚baru‘ ve fitku požádal kolem osmé o tři Ripteky, což je moje klasická a doporučená dávka, nedaleko stojící trenér kouknul na hodiny a řekl, že kdyby si v tuto chvíli dal tyto pilulky, neusnul by do pěti do rána. S úsměvem jsem opáčil, že já s tím problém nemám a dostal jsem radu, ať vyzkouším jiné červené. Prý člověka pěkně rozpálí. A měl pravdu. Prokrvilo mne to natolik, až mne svědilo tělo (a to jsem měl poloviční dávku), ale i při standardní tepovce jsem si mohl dovolit cvičit na vyšší výkon a tak jsem za hodinu spálil asi 800 kcal.

Aktuální váha se pohybuje mezi okolo 79 kg, což ještě před měsícem znělo hrozivě, ale při pohledu do zrcadla to nějak mozek přestává vyhodnocovat jako poplach.

Pokračuje hledání bytu, o víkendu jsem se příjemně unavil i mimo posilovnu, a jsem v mírném skluzu s dodáním článků do LUI magazínu. Dnes mám deadline, ale stále nejsem hotov. Vypadá to, že se opět nebudu nudit. Damned! Tak rád bych si připoměl, jaké to je…

O víkendu jsem neplánovaně zašel i na kávu s jedním roztomile sebevědomým chlapcem. Mluvil často on a především o sobě, ale v zásadě mne to velmi bavilo. Nic víc než posezení a pokec ovšem nemá smysl řešit. Dokud se něco nerozvine, mám jednoho stálého sexuálního partnera a nemám nač si stěžovat. Snad ani on ne.

P.S. Už jste viděli kočku létat?