Já vím, já vím, zase flákám četnost příspěvků. Ale slibuju, že minimálně do středy se tu ještě jeden text objeví…

V pátek jsem vyrazil do práce, kde mne tentkrát nečekala práce pomocného editora, ale spíš toho hlavního. Přesto jsem nemalou část práce věnoval Profitu, který postupně dodával texty pro víkend. Pokud je práce editora o tom myslet na několik věcí najednou, tak hlavní musí zvládat snad desítky věcí ve stavu pohotovosti. Je to skill, kterým jsem nikdy neoplýval. Jsem systematický člověk běžící v sériovém režimu. Tedy býval jsem. Pravda je, že poslední měsíce na minulé pracovní pozici mi dali prostor pro rozvinutí paralelních aktivit. Jinými slovy, můj mozek v nedávné době upgradoval a osvojil si práci v multitaskingu.

Do práce jsem dorazil s velkou taškou a batohem napěchovaným fototechnikou. Přímo z práce jsem pak vyrazil na Florenc a pak hurá do Brna. K Frantovi jsem hodil věci a nalehko (tzn. i bez batohu, což se mi nestává často) vyrazil do Sklenicku. Mimo avizovaného AdaMM dorazil i Zdenál, Fady a několik dalších osob. Bylo to příjemné setkání a po půlnoci jsem pěšky vyrazil domů (rozjezd mi ujel o dvě minuty). Cestou domů jsem večeřel slané tyčinky. Velmi dietní, vím.

No a v sobotu byla svatba. AdaMMova sestra svého bratříčka trumfla o víc jak tři měsíce (a několik let, započteme-li věkový rozdíl). Dorazil jsem o víc jak půl hodiny později, než jsem měl v plánu, ale myslím, že to ničemu nevadilo. Čekalo mne vřelé přivítání i od tatínka (opravdu se cítím jako rodinný přítel této rodiny, což je pro mne unikátní sociální vazba). Fotilo se celý den, obřad v Červeném kostele vedla paní farářka (byla vtipný a obřad mi nepřišel vůbec zdlouhavý). Pár fotek před kostelem (bohužel za plného sluníčka, což mne mrzí – nejlepší počasí pro svatby je prostě zataženo, alespoň z pohledu fotografa). Pak se šlo fotit na Špilberk a poté se oslavovalo v Žebětínském dvoře. Zřejmě jsem došel k tomu, že svatby fotím známým z jediného důvodu. I když přirozené velkou část rodin neznám, již fakt, že z hlavními protagonisty komunikujeme přátelsky, ze mne smývá pel vetřelce. Jsem sice ten otravný člověk s fotoaparátem, ale nikoho k ničemu nepřemlouvám. Jen proplouvám mezi hosty a snažím se být tam kde se něco děje i tam kde se lidé mezi sebou „jen“ v poklidu baví. Na konci jsem dostal výslužku a nyní mne čeká mnoho hodin u úprav fotografií.

V neděli jsem měl v plánu vstát kolem osmé. Nepovedlo se. Nakonec jsem odjížděl vlakem v 11.39 jako obvykle. A jako obvykle jsem platil za cestu 78 korun místo 38, protože za nákup ve vlaku je přirážka 40 korun. Ale co mám dělat? Většinou dobíhám na poslední chvíli, tentokrát navíc s těžkým batohem na zádech (notebook, nabíječky, baterie, objektiv, blesk a dvě zrcadlovky), velkou taškou v ruce pravé (oblečení, oblek, boty, kosmetika) a výslužkou v ruce levé.

Co mne vytočilo v pondělí?

Kolikrát jsem byl v pondělí v Tescu?

Dal jsem přednost sexu před rodinou?

To vše se dozvíte v příštím vydání blogýsku…