V pondělí jsme měli volno a na svátek práce jsme naopak zasedli ke strojům (no ok, pod pojmem stroj si představuju počítač s víc než 1 GB paměti, který se nevypíná několik minut).

Mimo prvomájových průvodů a demonstrací se ovšem moc věcí nedělo. Nakonec jsem tak mohl vyběhnout na pár minut udělat pár fotek mládeže z DSSS na Můstek. Přišel jsem bohužel až po bitce, ale i tak se pár fotek dostalo k nám na web do galerie. Roztomilá byla policistka. „Tam nemůžete, něco se tam stalo,“ řekla mi, když jsem jí zamával před obličejem presskartou. „Právě proto tam jdu,“ odvětil jsem s kamenným výrazem. Pokrčila rameny a pustila mne na poklidnou demonstraci plnou silných slov (došlo i na: „Nic než národ“). Udělal jsem si pár fotek a zmizel zpátky do práce.

Taky už mám klíče od nového bytu na náměstí Jiřího z Poděbrad. Pak se chlastalo a tak dále, takže jsem došel domů velmi upravený. Přesto jsem se vybičoval k tomu, abych splnil misi a doupravil jsem fotky ze Dne tance. Pak jen repríza některého z dílů Big Bang Theory a hurá spát. Vlastně jsem ještě dopil otevřenou láhev červeného Dornfeldera.

Ráno jsem se vzbudil fyzicky, ale ani ranní sprcha v podobě ledové vody na moje stehna a níže mne nedokázala probudit. Ještě první hodinu v práci jsem spíše vnímal než fungoval. Ale pak mi poslal jeden nejmenovaný kamarád vzkaz, že došlo ke změně a na jeho svatbě nemusím fotit. Stal jsem se totiž svědkem. To mne opravdu probudilo.

Být svědek je pro mne premiéra, byť svateb jsem již zažil nepočítaně. A být svědek zrovna tomu konkrétnímu člověku (no dobře, je to AdaMM) pro mne znamená víc, než přiznám. Možná mi to ještě vlastně nedošlo. Ostatně nedivil bych se, kdyby to bylo poprvé a naposled (jak AdaMMova svatba, tak moje dosvědčení na svatbě). Je to sice na jednu stranu děsivé, jak se lidé (chtěl jsem napsat mého věku, ale skutečnost je ještě horší) mladší než já pomalu hrnou do svazku manželského. A na stranu druhou je to hrozně krásný a mám chuť se u toho rozbrečet. I jako cynik ovšem musím říct, že to těm dvěma sice krapet závidím (taky jsem měl sen o tom strávit svůj život s někým bok po boku), ale taky hrozně moc přeju. A jednoho dne z obou budou skvělí rodiče. Jsem o tom přesvědčen.