Úvodem dnešního textu musím říct, že podnik Qcafé mi opravdu pomohl po rozchodu. Tehdy se to místo stalo mým druhým domovem. A vděčím mu za poznání spousty zajímavých lidí. V poslední době ale jaksi opadá moje nadšenost se tam objevovat.

Začalo to někdy v té době, kdy jsem se nechal na místním počítači nalogovaný na FB. Když to zjistila obsluha, místo aby mne odhlásila (já bych to udělal v případě, že přijdu k veřejnému počítači, kde je někdo nalogovaný), hodila mi na Zeď několik videoklipů Hany Zagorové. Samozřejmě (taková byla reakce všech barmanů) to bylo čistě v mém zájmu, abych se naučil odhlašovat se na veřejných počítačích! A tehdy jsem pocítil první zklamání a tak trochu ztrátu důvěry z místa, kde mi bylo tak fajn.

Lehce se proměnily i ceny. Skoro všechny dortíky například stojí 75 Kč. Nemůžu si naštěstí díky postavě dovolit likvidovat víc než jeden týdně, takže čert to vem (i když nákupka u dortu asi do tisíců nejde). Na stranu druhou, abych nebyl nefér, podotýkám, že všechno zde nabízené jídlo, je opravdu chutné a chápu, že se NIKDY nelze najíst v kavárně levněji nebo srovnatelně levně jako doma, protože je zkrátka nutné platit lidi, nájem, reklamu a podobně.

Pak je tu ale chování obsluhy. Za ty měsíce a léta co se známe, jsou to všichni spíš známí a kamarádi. Proto mne zamrzely dva výstupy z posledního měsíce. Při jednom jsem „slušně nepožádal obsluhu o objednávku“ a dostal jsem tak od barmana Páji školení o tom, jak si slušně objednávat, že ten podnik má jisté dekórum (ne opravdu jsem na barmana nezařval „Pič*, další svařák“). No a při tom druhém výstupu jsem se dovolil zeptat číšníka, zda dělá dva střiky nebo jeden. Podotýkám, že na moji objednávku (jeden střik si dával kamarád) nijak nereagoval (žádné přikývnutí, žádná verbální komunikace, nic) – takže jsem opravdu netušil, zda jsem si objednal nebo ne. Vždy jsem měl za to, že je to i v zájmu obsluhy a ulehčení jejich práce (je snazší dělat jednou dva vinné střiky, než dvakrát jeden).

V sobotu mne v kontrastu s těmito dvěma historkami pobavilo, když k nám, kteří jsme seděli u dvou stolků přišla obsluha (shodou okolností slušňák Pája) a se slovy „budu ty stolky potřebovat“ nám řekla, ať se přesuneme na bar nebo ke stolku pro čtyři. A právě tehdy jsem si uvědomil, že pro mne nějak ztratilo Qcafé kouzlo. Cožpak není absurdní, když je „elementární slušnost“ požadována po hostech, ale chybí sebereflexe pro to, aby ji obsluha poskytovala zákazníkům? Pochopil jsem, že na tomto místě již nějaký čas nejsem chápán jako zákazník. A po zveřejnění tohoto textu už možná nebudu chápán ani jako kamarád. Kdo ví? Je věcí diskuse, zda je lepší být v kavárně, kde se cítíte fajn, za zákazníka nebo kamaráda.

Za proměnou pocitu z podniku možná stojí i personální změny. Příliš mladá obsluha se kterou si člověk na baru moc nepokecá (aktuálně polovina osazenstva), určitě nemůže nahradit zkušenější barmany, kteří se za barem proháněli dříve. Samozřejmě, že nemusím být objektivní (to ani v silách jednoho člověka není z principu). Jen mám pocit, že jsem poslední měsíc nejvíc v pohodě od doby po rozchodu s ex. A vím, že když jsem v pohodě, nemám důvod kolem sebe bezdůvodně kopat (technická poznámka: důvod k tomu kopat kolem sebe nemám ani když v pohodě nejsem, ale stejně to dělám).

To, že v tomto podniku trávím příliš času mi už pár lidí řeklo. Asi nastal čas s nimi začít souhlasit a uvolnit své místo na baru (obsazené mým zadkem několikrát týdně) jiným. Ostatně s tím pocitem změny ve státě dánském nejsem sám. „Prozřelo“ nás několik. Qcafé bylo vždy nejen o solidním prostoru, pití i jídle. Bylo o kamarádech a když tam zrovna kamarád nebyl, zaskočil za něj barman. Mám pocit, že tomu již tak není. Již tomu tak není PRO MNE. Možná se posunula kavárna, možná je stejná a posunul jsem se já. Přesto vím, že si rád jednou za čas do Qcafé zajdu i nadále (pokud nebudu vykázán, buzny jsou vztahovačné, víme?). Prostory, jídlo i pití zůstaly kvalitní a pokud chcete zabít čas, lepší gay friendly podnik v centru asi hned tak nenajdete.

A jinak? V sobotu jsem dělal online z demonstrace, večer u mne spala Klárka a v neděli jsem jen zašel nakoupit a pak jsem téměř dvě hodiny běhal na běžícím páse, takže jsem dle počítače spálil 1000 kcal. Taky konečně zmizelo lešení z baráku (bylo tu od té doby co jsem se nastěhoval. Večer jsem mrknul na Opravdovou ocel (nebylo to tak hrozné, jak se mohlo zdát z recenzí) a na Iboys jsem si fakt příjemně pokecal s jedním zelenookým klukem. Víc není co psát. Prostě se mám fajn. A vy?