Mno jo, zase jsem na vás neměl čas, co? To víte, nevím kam dřív skočit. A když se koukám do svého kalendáře, nebude to o moc lepší. Mám v plánu si odpočinout někdy kolem příštího pondělí…

Takže úterý. Den jsem začal v práci, abych se následně vypravil do Říčan kvůli poklepání na základní kámen volnočasového centra. Účastnil se majitel firmy Mountfield, který věnoval na stavbu 120 milionů korun, arcibiskup Duka a místní starosta Kořen (exmoderátor ČT). Když nic jiného, člověk získal dobrý pocit, že někde se dokáže domluvit soukromý sektor, stát i církev a zvládnou pracovat společně. Následovala práce a pak jsem si dal kávu se svým ex. Bylo strašně fajn ho vidět. Načež jsem zkusil štěstí na jednom pohovoru (náplň práce byla rozhodně to nejzajímavější, co jsem v poslední době viděl). Poté jsem zjistil, že ex je s kamarádkou na kafi, takže jsem se sprostě vetřel a chvíli si užíval přítomnosti obou. A tak nějak mi to prozářilo den.

Cestou do Qcafé jsem zachytil odcházejícího Robina, ukecal ho na džus a když odešel, chvíli jsem hrál poker na G+ a poté se zakecal s jedním hercem. Byly to chvílemi až silně filozofické otázky a odpovědi, nicméně po třech deci vína to mělo své kouzlo. Zvlášť, když jsem zcela chápal, co chce říct a dokončoval za něj věty. Pustil jsem si Castle, vyčůral se a šel spát.

Ráno jsem musel vstát včas, abych se nachystal na poradu. Odpadla. Nicméně mne čekalo celý den vkládání článků a taky debaty o mojí pracovní budoucnosti. Již nebudu webeditor, ni redaktor, ale od úterý se stanu editorem. Nikoliv časopisu, kde jsem strávil poslední rok a půl, ale webu, který je tak nějak daleko úspěšnější. Pocity? Smíšené. Nálada rozporuplná. Ale dokud něco člověk dělá, měl by se pokusit odvést nejlepší možný výkon. Nebo to nedělat. Ostatně jak poznamenal ex, život a výška platů některých lidí jsou silně nespravedlivé. Ano, kde neštěká a nekouše, plní funkci námezdní síly. Kdo má odvahu změnit svůj život (i několikrát), má šanci, že dojde osobního uspokojení.

Zaplatil jsem za operaci očí (Lukáš Vychopeň mi ještě sehnal voucher na slevu), skočil si do posilovny (nehledě na další puchýř na noze – zvýšený práh bolesti se hodí), objednal si lístky na víkend do Brna a dnes se jen stavím s kamarádem na pivo, nechám se ostříhat a třikrát se pomodlím za to, aby zmizel ten jebák, který mi roste u oka a kořene nosu v místě, kde se ještě žádný nikdy nevyskytl. Jestli mi to odsune operaci, upiluju si půlku xichtu! Taky dnes zaučím kolegu na náš redakční systém, převedu na něj redakční mailovou schránku, vysvětlím pár věcí ohledně servisních rubrik a moje jméno zmizí z časopisu, který mne utvrdil v tom, že pracovní tým může fungovat na přátelské a pohodové bázi. Jen mám svíravý pocit, že tato kapitola byla už taky tak nějak dopsána.