Rubriky

Archiv

Názory zde publikované mohou a nemusí reprezentovat názory mého zaměstnavatele.


Výlet do Madridu – 1/3

Mám to za sebou. Včera večer jsem se vrátil ze španělského Madridu. A protože je (minimálně v kontrastu s běžnými dny) o čem psát, tak jsem musel text rozdělit do tří částí, abych vás příliš neunavil. Puchýře na nohách pomalu mizí a zítra snad dodám i nějaké fotky města. Dnes si musíte vystačit s dvěmi, které jsem stihnul upravit a jedním videem.

Často o sobě říkám, že jsem v zásadě asociální člověk. Původně to byla nadsázka, postupem času jsem si uvědomil, že to tak skutečně je. Asociálů je samozřejmě mnoho typů a já patřím mezi ty relativně mírné a rozhodně ne nebezpečné. Prostě jen občas nemám chuť se bavit s lidma, což mne ovšem neodradí jít na místa, kde se lidé vyskytují. Dokonce občas i vlastním kamarádům oznámím, že dnes budu sám na baru nebo stolečku. To, že asociální chování mám, jsem tu ostatně na blogu již několikrát potvrdil. Dnes vám potvrdím, že to není nijak zlé.

Tak třeba již cestou z Prahy (došli jsme na check-in pozdě a měli s Frantou sedadla ve dvou řadách za sebou), jsem si díky mojí neopatrnosti vylil část vína na Kindle. Nemusíte se bát, nic se mu nestalo. Ale tato typicky filmová příhoda započala rozhovor s vedle sedící Spanělkou, která nebyla vracející se turistka, jak jsem ji odhadl, ale česky mluvící Španělka, která jela na týden za rodinou. Probrali jsme lehce její strach z létání, rodinu, dostal jsem nějaké tipy na místa i na místní zvyklosti. Dozvěděl jsem se též, že jamon serano (druh sušené šunky) je sice dobrota, ale existuje i dražší varianta, která se nazývá jinak. Při poznávání kvality sušené šunky prý platí jednoduché pravidlo – čím je šunka tmavější, tím je kvalitnější.

V průvodci, článcích na internetu i od ní jsem se dozvěděl, že místní lístky na MHD jsou nepřestupní (1,5 euro za jízdu). Na stranu druhou stranu je ale potřeba zmínit, že pokud nejste líné mrdky nebo starší osoby se zhoršenou hybností, není zase tak příliš nutné kupovat lístky na MHD. A hlavně nemá příliš smysl kupovat lístky pro deset jízd (využili jsme, mimo cest na letiště, ve dvou asi 10 lístků). Samotné centrum Madridu totiž není v porovnání s jinými centry světových metropolí nijak rozlehlé. Františkův plán na dvoudenní procházení města jsme téměř splnili za jedno (a to ještě necelé) odpoledne. Co dost překvapilo, bylo, že i defakto pár kroků od úplného centra, můžete narazit na obchod se suvenýry, kde vám slečna nedokáže odpovědět ani slovo anglicky. Protože ale neměla na rozměnění 100 eurové bankovky (kupovali jsme jen drobnosti za zhruba 7 euro), šli jsme o krám dál. Nejcentrovatější centrum Madridu se nazývá Plaza Mayor a upozorňuji, že je menší než Staromák.

To jsem ale trochu předběhl, protože po příletu na letiště a cestě z něj (růžovou linkou metra číslo 8 se speciálním a dražší tarifem – lístek za 2,5 euro) jsme samozřejmě zamíříli nejdřív na hotel. Ne příliš povzbudivé recenze ohledně hlučnosti se nepotvrdily. Pravda, trochu nás ve výtahu překvapilo, že je recepce (na úrovni ulice) ve třetím patře a my bydleli v prvním, tedy níže s okny do vnitrobloku. Jinak šlo o čtyřhvězdičkový hotel, který by si v jiné země musel jednu hvězdičku ubrat, protože vybavení už nevypadalo nejnověji, v noci bylo trochu chladno, ale co se týká servisu recepce, nebylo na co si stěžovat. Snídaně pravda nebyly příliš bohaté. Z teplého byly k sehnání vajíčka, párečky a ne zrovna tenké plátky (ne zrovna křupavé) slaniny. Mimo pečiva možnost cornflaků a dva druhy sladšího pečiva. Dva dny se to určitě dalo přežít a poskytlo to docela fajn energetický start do dne (byť jsem pár deka i přes energeticky náročné pití vína zhubl).

Dále bych chtěl zmínit, že můj viditelný řetízek s duhovou vlajkou nás zřejmě seznámil s dvěma páry lidí a zafungoval i lehká obrana před podivným individuem. Právě první den před hotelem jsme totiž narazili na skupinu připitých hlučících Poláků. Jeden z nich si namířil ke mě a chtěl mě zřejmě požádat s lehce skelným pohledem o oheň nebo spíš cigaretu. Při pohledu na přívěšek ovšem vykulil oči a odvrátil se. Doporučuji proto výrobcům těchto gay přívěšků doplnit popis: „Magický amulet působí též jako ochrana před Poláky“.

Ale zpět k Madridu. Městu, kde je jediná socha ďábla na světě (pokud nebereme v potaz novodobé umění) nazvaná Ángel Caído. Je to ale tak trochu finta. Jednak například v Belgii existuje socha Lucifera a jednak je onen madridský ďábel zpodobněný jako padlý anděl (tedy ještě s křídly) a v relativně lidské podobě. Jen chrliče pod ním evokují temné síly. Socha se nachází v parku Retiro a je to místo, kde potkáte rodiny s dětmi, skejťáky (všech věkových kategorií) a lidi, kteří si chtějí zaběhat. Díky malému centru se vám taky může snadno stát, že v jeden večer potkáte dvakrát stejné turisty. A příští den na sebe narazíte ve městě znovu. Něco takového se stává snad jen v Brně. Poté, co jsme potkali německého gaye a jeho slečnu poprvé a poslali je špatným směrem (hledali gay čtvrť), jsme je potkali o pár desítek minut později znovu. Nakonec jsme si řekli, že Chuecu najdeme spolu. Dali jsme si lahvinku červeného a opravdu ji našli. Zatímco ale Christian trval na taxi a nějakém tapas, my se rozhodli ochutnat noční gay život a tudíž se pohybovat ve stejné čtvrti. Jenže bylo brzo a tak jsme museli nějak utratit trochu času. V marketu jsme koupili láhev červeného a popíjeli na lavičce. A pak jsme začali ochutnávat gay život, ale nějakou výraznější chuť v ústech to nezanechalo. A než si o nás pomyslíte něco nepěkného, raději to uvedu na pravou míru. Místní kluby trpěly i po půlnoci prázdnotou. Do jedné v noci jsme jich vyzkoušeli minimálně pět. Většinou stačilo nahlédnout a šlo se dál. Nakonec jsme v jednom dali drink a vydali se noční linkou na hotel. Spát jsme šli o půl čtvrté.

Zhruba ve tři ráno jsem si vyzvedl balíček od společnosti Bwin, obsahující 2 vstupenky na zápas Real Madrid – Real Sociedad (San Sebastian) a instrukce. Natěšilo nás to nemálo. Tento trip byl odměnou, za nejlepší dovednosti v pokeru u novinářského stolu, který proběhl loni při příležitosti světové pokerové tour v Praze. A byly to pro mne letos tři nejkrásnější dny. Takže se sluší českému Bwin poděkovat za letenky, lístky na fotbal i ubytování.


Send to Kindle

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Pondělí, 26. března 2012, 10:37

Publikováno v Cestování


Komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *