Můj život se zvolna mění. Začínám si uvědomovat, že je zbytečné činit věci jen proto, že je od vás očekává společnost (nebo partner). A i když návrat ke starému způsobu života zřejmě vylučuje šanci si někoho najít do vztahu, je mi to šumák.

Je mi přes třicet a fakt jsem měl snahu žít s někým. Ale možná to souvisí jen s tím, že nemám ve svém životě žádné cíle. Závidím lidem, kteří je mají. Za rok auto, za pět let byt. Děti. Kariéra. Mají svůj plán. Já sice plánuji, ale jen běžný život v dohledu. Neplánuji svou budoucnost. Neumím to. Kde se vidím za 5 let? Nedokážu říct, pro takovou odpověď nemám dostatek vstupních dat. Ale na konferenci TEDx jsem pochopil, že to nevadí. Nevadí nemít vizi o vlastním životě. A asi nevadí žít sám. Sice to není něco, co bych chtěl, ale chápu, že to každému není souzeno (vztah). A nutit se do toho být někdo jiný, abych vypadal atraktivně? Ne, díky.

V sobotu se konala konference TEDx, na kterou jsem se dost těšil, byť přiznávám, že jsem zcela netušil o co půjde. Obsahem to bylo trochu zklamání, protože key message by se dala shrnout do motta: „přestaňte myslet a používejte srdce“. Nemám rád termín pravdoláskařství (protože mám rád Havla a nemám rád Klause, který tento termín vymyslel), ale v některých chvílích jsem se přistihl, že přesně tento termín se mi zjevoval v mozku. Srovnávat s NMI nemá smysl, bylo by to jako srovnávat technologickou konferenci s náboženským pásmem pro děti. Ačkoliv nelze říct, že všechny příspěvky byly špatné (třetí blok byl výrazně lepší než předchozí dva), někteří řečníci měli odejít po pěti minutách a ne to natahovat na osmnáct. Rady typu: „Prodejte firmu, žijte rok sami a poznávejte se“ jsou pro většinu lidí výsměch. Ale možná zkusím radu, ať se hodně zamyslím, sepnu ruce, poprosím někoho a do deseti dnů mi přijde email s řešením (i takové sračky tu z pódia padaly do lidí). Ale nebudu jen kritizovat, protože jednak organizace byla naprosto perfektní a jednak ne všichni mluvili o Bohu a květáku.

V prvním bloku měl zajímavý příspěvek egyptolog Miroslav Bárta, porodní asistentka Ivana Königsmarková (byť u obou bylo vidět, že s Powerpointem nebo grafickým cítěním jsou na štíru a paní navíc zabila konec fotkou „ultramegašťastné rodiny s devatenácti dětmi“, což mne vyděsilo) a taky Andrej Kiska, který si také prošel proměnou „tvrdý byznysman – prozření – filantrop“. Sympatický Petr Gallus mluvil o Bohu sám se sebou na plátně a co chtěl svým příspěvkem říct pan Holomek jsem bohužel nepobral.

V druhém bloku zatančila skupina Dot504. Podotýkám, že jsem za svůj život viděl jediné taneční představení a to byl Manhunt, který ve zkrácené verzi zatančili. Ale když je něco dobré, tak to nevadí zopakovat. Nejlepším řečníkem byl John Raddal z Jižní Afriky, oproti tomu pan Malý (exmajitel LMC a jobs.cz) mluvil o sluničkovém přístupu fengshui. Další evangelický kazatel (asi naštěstí) nedorazil a následovala paní Irena Swiecicki, která je možná specialistkou na neziskový sektor, ale mluvila o květácích a předsudcích a vůbec to celé bylo spíš do Na stojáka než na konferenci. A jako v prvním bloku, na konec přišel nejlepší příspěvek od Radvana Bahbouha. Mělo to hlavu, patu a dokonce i emoce.

Poslední blok načala Renata Chmelová, která vyprávěla o svém boji s radnicí na Praze 10 za zachování zeleně. Zajímavé! Mikuláš Kroupa na konci svého příspěvku nabídl přítomným možnost pomoci při stavbě koncentračního tábora. Čtete správně. Jde samozřejmě o vzor, který bude vystavený v Praze. Ale ta možnost chlubit se tím, že jsem pomáhal stavět koncentrák, mi přijde roztomile za hranou. Následoval operní zpěv (proč??) a pak nastoupil Jan Kremláček, kterého znám pod přezdívkou Spoon. Odvyprávěl úžasný příběh o cestě vzhůru, dopadnutí na dno lidské společnosti a zpáteční cestě na vrchol. Jeremymu Daborovi z Kanady jsem rozuměl o poznání méně než jeho kolegovi z Jižní Afriky, takže ani nevím o čem vyprávěl na konci. A závěr patřil Ivaně Málkové, která měla ne nezajímavou přednášku, ale pravidelně ji zabíjela věcmi, které jsem TEDxu vytkl již v prvním odstavci. Když dám výpověď a budu rok doma, asi mne vyhodí za neplacení nájmu, nebudu mít co jíst, ale možná to vyřeší sepnutí rukou a prosba někam tam nahoru ;).

Takže co říct o TEDxu závěrem? Velmi zajímavá zkušenost a moc děkuji AdaMMovi za lístek, který jsem dostal loni k narozeninám. Na stranu druhou, kdybych si to měl platit (1200/1800 Kč), tak bych byl silně rozpačitý. Nejlepší přednášky na akci totiž byly jednoznačně videa převzaté z celého světa a ty jsou na webu volně. A protože videa byly opravdu dobrá, mrkněte se na krátké proslovy Nigela Marshe z autralského TEDxu nebo Shawna Achora, který je i zatraceně vtipný.

Po konferenci jsem jel domů a byl na vážkách, zda vůbec jezdit na narozeniny Qcafé. Ale když jsem si oblékl oblek, zjistil jsem, že mi to docela sluší a bylo by škoda zůstat doma. A tak jsem vyrazil a choval se jako single. Domů jsem odjížděl tramvají v 3:54, ale bohužel jsem usnul a z konečné jel již ranní linkou 22. Spát jsem šel v 5, po probuzení jsem celý den hrál LOTR2 (evil kampaň je dohráná), večer jsem znovu vynechal posilovnu (lýtka ještě stále bolely) a to byla celá neděle v kostce.