„Dobrý den, Hamřík,“ zvedl jsem svůj mobil. „Eééé, co to je za pič*vinu?,“ ozval se mladý hlas. „Nevím co je to za pič*vinu, ale dovolal jste se na číslo 777 xxx xxx,“ odpověděl jsem nejchladnějším možným tónem. „Aha, tak to jsem asi vytočil špatný číslo…“ Cvak…

Tak jsem si včera zase pěkně pocvičil. Sice jsem ujel jen 19 mil, ale tomu nejkrásnějšímu z obluhujících v posilovně se nezdálo jak cvičím, tak mi přišel pomoci radou, abych si nenatáhnul sval nad kozama, ale cvičil správné místo na prsou. Do toho jsem ztratil kartičku do posilovny (to se mi dlouho nestalo, abych ztratil jakoukoliv kartičku) a dostal info, že mám vyrobenou občanku. Příští týden mne čeká nějaké focení pro firmu i soukromě, takže skoro abych hledal čas na to se s někým sejít (kupodivu jsem zaznamenal pár zájemců na IB). Já teda vlastně ani nevím, zda se sejít chci. Stále nejsem urostlý jak bych chtěl (překvapení po třech týdnech, že?), ale fakt se to zlepšuje. Možná bych se neměl bráit a na nějaké rande zajít. Staromódní rande bez sexu. To nezní špatně. I když už tu proběhly i nabídky od známých na postelové dobrodružství. Taky jsem je ještě nezavrhnul.

Když jsem se dnes ráno podíval na telefon (taky jako první otvíráte Facebook?), nechtělo se mi hodnotě -17°C moc věřit, ale bylo to tak. A tak jsem ke klasické šále a návleku na krk zvolil i poněkud exotickou pomůcku, kterou mi dovezl Robin a Pepík z Vietnamu – roušku, kterou místní nosí proti smogu. Funguje dokonale i jako teplotní izolace, jen si ji musím posunout pod nos, jinak bych měl zapařené brýle. Další důvod k tomu neotálet a nechat si odoperovat obě oči laserem. Tyhle zimní hrátky s brýlemi mne prostě nebaví.

Dopoledne jsem předal klíče od bytu DJovi Gydovi a jeho milému doprovodu a já po práci vyrazím na Florenc. Tentokrát navštívím naše v sobotu a neděli tak budu mít krásně volno a čas na Brno. Nebudu si muset zlomit mozek tím, jak sesynchronizovat oběd u našich, cestu do Brna, známé a odjezd. Jupí, plánování je symbolem vývoje a civilizace ( ;-) ).