Vždy když nestihnu napsat blog v předstihu, cítím se tak nějak provinile. A to je chyba. Někdy i věci, které bych měl brát jako příjemné rozptýlení nebo zábavu beru jako povinnost. Asi je to nějaká psychická porucha.

Dnes jen telegraficky. Moc jsem toho nenaspal. I když to se vlastně od pondělí stalo standartem. Chodím spát kolem třetí a stávám mezi sedmou a osmou. Včera jsem po práci stihnul svařené víno v Qcafé, pak jsem vypadnul do divadla Disk, kde se hrálo představení Médea a které jsem slíbil Petrovi Cibulkovi odfotit. Nacvakal jsem 333 fotek. Pak jsem chtěl jet původně domů, ale protože měl Josef narozeniny, risknul jsem to a znovu se otočil v Qcafé. Kluci byli už na odchodu, ale ještě jsem je pozdržel, zapanáčkovali jsme a pak jsme se rozešli k domovu. Doma jsem udělal první selekci fotek (zbylo 226 kusů a další selekce budou následovat), projel weby a kolem jedné se dostal k tomu, abych si pustil třetí díl druhé série Sherlocka Holmese od BBC. Tedy jak ten konec za rok okecají, by mne fakt zajímalo. Nechci to tu moc rozvádět, abych moc nespoileroval. Ale vzhledem k tomu co jsem zahlédl, tak místo dopadu hrdiny věrný přítel ze své pozice neviděl a musel k němu doběhnout. Takže to přistání nemuselo být tak tvrdé…

O co méně jsem spal, o to více jsem dnes měl zajímavých témat na webu, takže místo klasického editování a lehkého učesávání agenturních zpráv, jsem dnes mohl zapojit i trochu invence. Kdo to ještě neví, tak firma Kodak na tom vypadá v USA bledě (při majetku kolem 5,1 mld. USD, dluží skoro 7 miliard). Naopak pozitivní zprávu je to, že po včerejší protestní akci ohledně SOPA/PIPA, si dnes osm zákonodárců rozmyslelo podporu tohoto „killera internetu“. Jedna bitva vyhrána, ale nebojte. Oni to zkusí znovu. Za rok, za dva. V USA i v EU. A budou to zkoušet tak dlouho, dokud něco podobného neprojde. Válka je mír, svoboda je otroctví…