Ne že bych byl takový padouch, kdepak. Ale trnu hrůzou, jaké faux pas mne čeká dnes. V pondělí se mi stalo něco tak trapného, že pro to aktuálně nemám měřítka (proti tomu měl ředitel TV Nova na včerejší tiskovce vystupování aristokratického gentlemana) a včera jsem nebodoval o nic méně…

Tak jo, během posledních dvou dní si minimálně dva lidi o mně musí myslet, že jsem idiot. Pravděpodobně i něco horšího. A je mi líto, nemám to moc na koho svést, jako v případě rozchodu, kdy jsem to házel na Tomáše. Podívejte se na následující obrázek. Přijde vám vtipný, že ano?

Taky jsem se usmál. Ale jen do té chvíle, než si jej zkopírujete na Zeď a ozve se váš kamarád, že je to hnusný a Vám dojde, že vám před dvěma dny říkal, že jeho děda je na přístrojích a pokud se neprobere, tak jej za 48 hodin odpojí. Což se taky stalo. Zázrak jako ve filmu se nekonal. Takže upřímnou soustrast Michaeli…

No a včera jsem se nezdravě nasral při třídění mailové korespondence. Denně mi chodí okolo stovky zpráv (někdy i víc) do dvou schránek a přiznávám, spam mne nezdravě vytáčí. A protože mi v práci došel už třetí mail od společnosti Tuesday, rozhodl jsem se jim napsat. Napsal jsem jim něco v tom smyslu, že mi přijde hodně podivné, že mi zasílají informace o tom, že mi založili profil na jejich serveru (bez mého vědomí) a že mohu jejich newsletter odhlasit jen pokud se na tento profil přihlásím. A pak jsem pokračoval v ostřejším tónu, že v případě dalšího zasílání takového spamu, budu případ medializovat a dnes podám podnět na ČTÚ. Za pár minut mi došlo, že se jedná o stejnou firmu, která mi sama, jako novináři, nabídla bezplatnou účast na dvou seminářích. Jednom o reklamě a jednom o sociálních sítích. Dokonce mi volala paní s agentury a ani bych se nedivil, kdyby mi přišla ještě nafackovat. Sice jsem si lehce posypal hlavu na svém Twitteru, ale obávám se, že na první seminář, kde tato slečna bude, dorazím s nějakou kyticí. Účast mi totiž nezrušila. Takže se nedivte, že se po pondělí a úterý cítím tak trochu jako k*k*t a bojím se toho, co mi přinese dnešek. Vzhledem k tomu, že večer fotím divadlo v Disku, mohl bych mít u toho dalšího trapasu i poměrně početné obecenstvo. Jupí…

Jinak proběhl den standartně. Dorazil jsem jako první do práce a překvapivě jsem pracoval. Na oběd jsem místo obvyklé zeleniny v Countrylife zvolil králíka se zelím a knedlíkem (králičí maso zas takový energetický hřích není a zjistil jsem, že když poctivě snídám a dávám si i svačiny, tak mi stačí i menší porce než dřív) a po práci jsem si nechal upravit sestřih na hlavě. Cestou jsem potkal mé dva ex, tak jsme si řekli: „Ahoj“ a já pak odjel domů, abych si dal v posilce do těla. Tentokrá jsem ušlapal 16 mil (25,6 km) a dal si cviky na prsa, břicho a ramena. Možná to tak z předchozího odstavce ne zcela vypadá, ale zlepšuje mi to nejen fyzičku, ale i náladu. Je to ještě trochu nezvyk, ale jsem vlastně spokojený. Cítím, že když na sobě pracuji, tak to má hmatatelné výsledky i po deseti dnech. Něco mi říká, že ze mne ještě jednou bude docela pěknej chlap.

Lidé jsou různí. Tento člověk například nahrál na YouTube už přes dvěstě podobných videí. A to ho neodradil ani poměr „Líbí:Nelíbí“ zhruba 1:3 pro „Nelíbí“. Další slova jsou myslím zbytečná. Prostě exot…

A nakonec tu mám něco, čím si snad spravíte chuť. Opravdu nezvyklé a opravdu dobré. Podle jména tipuju, že to vznikalo za dlouhých večerů někde ve Skandinávii. Přesto to není vůbec depresivní.

A ještě nášup. Po Vánocích sice už máme, ale kdo by odolal?