Kdyby platilo pořekadlo „Jak na Nový rok, tak po celý rok“, mám se na co těšit. Čekalo by mne totiž 1098 blowjobů (2012 je přestupný rok). Pokud ale bude letos opravdu konec světa, pak jich bude jen 1065…

Takže Silvestr proběhl ve velmi dobré náladě v Qcafé. Než ale mohl začít, museli jsme se sejít s panem P. a zkusit v Holešovické tržnici koupit paruku. Sice nám všude vnucovali především petardy (připadal jsem si jak v Londýně, kdy mi černoši nabízeli trávu), ale nakonec jsme našli krámek, kde paruky měli. Koupil jsem si kohouta za 150 Kč, pan P. za stejnou cenu afro a pak jsme narazili ještě na jednu super fialovou, takže jsem obětoval další dvě stovky a stal se majitelem dvou paruk z umělotiny.

Nejsem nyní v náladě se příliš rozepisovat, ale když pominu jistou nevyrovnanost, kterou během večera projevil jeden známý, který se mne dotazoval proč jsem taková velká pi*a a který se tam vůbec přel s kdekým, byl to opravdu zábavný večer. Udělal jsem i pár fotek a budu se snažit zpracovat vše co jsem prozatím nezpracoval. Vydrželi jsme do dvou rána a pak jsme šli domů k panu P., kde jsme původně chtěli usnout, ale předtím jsme se museli trochu blíže poznat. A pak ráno znovu a po filmu pro pamětníky (Dva týdny štěstí s Adinou Mandlovou) znovu. Snídaně byla exotická. Protože jsme nenašli pečivo, namazali jsme francouzskou paštiku s piknikového koše od nejmenované banky na přibalený kus sladkého perníku a přikusovali jsme k tomu kyselé okurky. A vlastně to vůbec nebylo zlé, naopak. Pak jsme se mrkli na film „Evo, vdej se„, což byl film z pera Haliny Pawlovské natočený v roce 1983 a nechápu, proč jej někdy nedávají místo dvěstěpadesátých repríz S tebou mně baví svět nebo Mrazíka. Jistě, je to hořkosladké a nedosahuje to kvalit ani jednoho z uvedených filmů, ale rozhodně se na to dalo koukat, což nemohu říct o každoročním vánočním a silvestrovském reprízovaní filmů typu Pretty Woman a spol.

Po celodenním válení u televize jsem pak odešel domů. Cestou jsem uvažoval o tom, zda se nepodívat do Qcafé, ale nakonec jsem usoudil, že zabít další hodinu cestou tam a zpátky bych neměl. Ostatně, doma je co dělat. Docela jsem se po více jak 24 hodinách těšil na to být chvíli zase sám. Mám tu kupu fotek k úpravě, nějaké filmy na zkouknutí a spoustu přemýšlení o tom, kam to s panem P. vlastně směřuje a zda je to dobře nebo ne. Je to rozhodně milý kluk a své kvality již osvědčil i jinde než lahve vína. Jen jsem zase ve fázi, kdy vůbec nevím co dál. Zda je to dlouhodobé nebo to odezní za pár minut, netuším. Nechám tomu asi čas a nechám tomu volný průběh.

P.S. Na letošek jsem žádnou PFku nedělal. Nebudu lhát že nebyl čas. Nebyla chuť. Ale přeji všem svým čtenářům, přátelům i kamarádům vše nejlepší a hodně úspěchů v příštím roce.