Pokrok a změny lze vnímat různě. Sjednocením programů na pracovišti jsem přišel o skvělý editor a zůstal mi jen prohlížeč s možností ořezu. Nu což. Výsledkem je to, že mne současná práce baví zase o něco méně. A tak se alespoň otvírám něčemu novému. A možná nejen v práci.

Ano, ve středu jsem měl druhé rande s panem P. a bylo to opět velmi příjemné posezení. Vtipné bylo, že když jsme usedli v dolní časti Qcafe, seděl dole pan E, alias chemik. Měl tam zřejmě taky rande. Vytáhli jsme s panem P. dvě flašky růžového vína a odjeli domů. Každý do toho svého domova, podotýkám. Příště už tomu tak možná nebude. Ale to je otázka času a vlastně na to vůbec nespěchám a užívám si to potkávání, líbání a osahávání přes oděv :).

Jinak se nic zvláštního v mém životě neděje. Díky dovolené od poloviny prosince jsem teď byl nějaký čas mimo obraz. V médiích je okurková sezóna a i většina PR agentur má docela mrtvé období. Konec prosince je prostě mrtvé období. Dnes jsem byl v práci do půl šesté a pak jsem vyrazil do Qcafé. Vidím to na dvě svařená vína a cestou zkusím nakoupit nějaké potraviny. Doma mne čeká nějaký lehký úklid, minimálně vánoční balící papíry hned tak potřebovat nebudu. Žehlící prkno se taky proměnilo v nebezpečně lákající odkladací plochu.

A jinak žiju tak trochu ve vzduchoprázdnu. Zkouším zapomenout odkud jdu a bojím se pomyslet kam mířím. Možná to vlastně ani nechci vědět. Ze života se tak trochu stalo přežívání. Ale jsem snad alespoň v tomto optimista. Pravda, mám spoustu restů, které neřeším a ani se do jejich řešení nehrnu. Myslím tím hlavně fotky. Snad se mi podaří dnes alespoň pár jich upravit. Každodenní hraní Quakelive a koukání se na televizi se po čase přejí. Snažím se alespoň trochu doma cvičit, abych mohl příští rok opravdu začít chodit někam do posilovny. Jen je potřeba omezit každodenní návštěvy Qcafé. Je to těžké předsevzetí…