Tak jsem včera vyrazil z Prahy do Brna. Naposledy jsem před Vánocemi navštívil Qcafé a protože za barem zrovna školil chlapce barista, dostal jsem dvě kávy. Ty jsem pocítil, když jsem spěchal na metro na Florenc. Do autobusu jsem nasedl čtyři minuty před odjezdem a moje ruce se leskly potem.

Takže Brno. Dostal jsem z něj včera po příjezdu jakýsi neurčitý pocit odtažitosti. Hodil jsem si tašku k Františkovi, kde obvykle pobývám (jsem asi trochu retardovaný, ale dělá mi dobře bydlet v bytě, kde jsem bydlel 8 let předtím), lehce jsme pokecali a zašli na poštu, abychom vyrazili vzápětí do města. Úkol byl jednoduchý. Koupit boty. Že do mých zimních teče jsem věděl, ale řešit jsem to chtěl až s prvním sněhem (takže za rok). Jenže se ukázalo, že je v nich shora dvoucentimetrová díra. A tak nastala změna plánu, Franta mne donutil zkusit si asi sedmery boty a nakonec jsme jedny vybrali. Pravda, už od nich mám odřenou kost, ale jinak jsou fajn a ještě jsem dostal slevu za všímavost (chyběl jeden cvoček). Pak jsem stihl sehnat dárek pro AdaMMa. Cestou jsme míjeli i Fondue Café. Stále nedokáži zcela potlačit zášť vůči Tomovi, byť proti tomu bojuji a zkouším to dostat pod kontrolu. Jednak není zcela férové ji k němu cítit a jednak pokud budu chtít vídat Maroshe, musím začít respektovat, že je nyní s Tomem.

Následovala tour po brněnských hospodách. Tedy spíš zahřívací kolo okolo nich. Nejprve jsem zažil blízké setkání třetího druhu v hospodě Na Švábce. Silně nedoporučuji návštěvu, protože servis jsem měl chuť udeřit. Rozhlížíme se po podniku a servírka povídá: „Máte rezervaci?“ Já:“Ne.“ Servírka odpověděla tónem silně na držku: „Tak se rovnou můžete otočit a jít…“. WTF? Opravdu čekají, že se tam kdykoliv znovu podívám nebo to někomu doporučím? Setkat jsme se to měli s Klárkou, Zuzkou a Juliánou, ale vydali jsme se tedy jiným směrem. Plno nebo rezervace pak byly i v Zelené Vačici, Freelandu a tuším, že ještě někde. Každopádně jsme ve Spolku měli štěstí na odcházející lidi a zaujali místo. Prý se Spolek v jídle zhoršil a pak zase spravil. Nemohu soudit, ale jídlo mi přišlo na stejné úrovni jako před třemi lety, kdy jsem si zde dal špenátový závin naposled. Poseděli jsme a zašli jsme ještě do kavárny Alfa. Distingovaný a milý číšník mi byl povědomý (zřejmě bývalý Art), holil si evidentně ruce a vůbec bych se nedivil, kdyby kopal za stejný tým. Přestál s úspěchem i to, že jsem chtěl portské s vodkou a při druhé sklence se nabídl, že mi to sám umíchá. Když se zeptal, zda mi tam má dát led a já s ledovým klidem odpověděl, že portské přece nebudu kazit ledem, stačí ta vodka, ani nemrknul. Prostě servis na úrovni.

Dnes jsem v klidu posnídal s Františkem, chvíli se koukal na smuteční vysílání a nyní vyběhnu ven se naobědvat a mrknout po obchodech. Večer mne čeká návštěva Flédy a akce QUATTRO, kde se uvidím s AdaMMem a kde snad pojede projektor. Kdybych podruhé v řadě míchal DVD na nějakou akci a tam nakonec nejela technika, bylo by to jistojistě poslední DVD pro Petera Pea. Vstup na akci je 50 Kč, takže pokud vás to nezruinuje, určitě taky doražte. Budete mi moci osobně popřát krásné Vánoce, nebo rozbít držku. Jedno či druhé by mělo znít lákavě, ne? :D.

Nevím zda zítra budu psát blog, takže pro všechny případy: „Šťastné a Veselé Vánoce, moji milí…“ V dobách dobrých i dobách zlých je tento blog místem, kde si jednoho dne budu moci přečíst, jaký jsem měl vlastně život. Věřím, že v hlavě si toho nosím méně než mám napsané zde. To ale není důležité. Důležité je vzpomenout si na všechny ty, se kterými nemůžete být. Vzpomenout si na ty, kteří tu nejsou a již nikdy nebudou fyzicky s námi. Vzpomenout na ty, které máte rádi nebo je milujete. Čím jsem starší, tím méně mám Vánoce rád. A tím méně si ten konzumní shon připouštím k tělu. Nekupuju dárky protože musím, ale protože chci. Snad ty další Vánoce strávím s někým, koho budu moci obejmout. Jeden kluk k tomu má myslím trochu nakročeno…