Žít Brno nebo Žít Praha. Žít vůbec? Mít rád psy, lidi nebo kočky? Mít rád? Hledat otázky. Chtít odpověď?

Pusťte si linkované video v HD. V takových chvílích si říkám (a nechci vědět kolik času nad tím ten člověk strávil), že by možná nebylo tak hloupý nápad to v Praze zabalit a vrátit se do Brna. Zmizet z dosahu minulosti i vzpomínek. Zřejmě by to moji bolest zas tak nezmenšilo. Ale aspoň bych nebyl tak na očích. A mohl si někde v klidu důstojně přehryzat zápěstí (nadneseně a přehnaně řečeno) nebo do něj alespoň kousat a vyžívat se v depresivních samoubíjecích stavech.

Začala mi dovolená, hned v poledne mne Marian trochu vytočil, když mi poslal odkaz na jednu pracovní pozici. Pominu to, že o ní zítra chci hodit řeč s AdaMMem, pominu to, že mi ji našel JOBS.CZ agent. Marian ví, že tlačení na to, abych si našel něco jiného a reprezentativnějšího mi vždy vadilo. Vím, že to v zásadě myslel dobře, ale ani on nebyl nikdy nadšen z toho, že dělám něco, co ho naštve. Jsem v té stávající práci až na plat spokojen. Řešit něco jiného budu až odezní krize nebo až o tu práci přijdu (na trhu je lidí z oboru dost). Nebo pokud dostanu lákavou nabídku. Je to ale moje rozhodnutí. Kdoví, třeba budu novou práci hledat na konci jara v Brně. Mám rád Prahu i Brno. Jen nevěřím v to, že mne v Praze čeká nějaká budoucnost. Souvisí to spíš s osobním životem než prací. Aktuálně nevím. Jsem dva měsíce po rochodu a stále mám v hlavě i okolo sebe děsivý bordel. Vím co chci? Samozřejmě že ne. Ale budu to od života vyžadovat dokud to nedostanu ;). Nebo dospěju k tomu, že už od života žádat nebudu ničeho. Skutečně milovat i jednou je dost. Tak to zpívali bratři Nedvědi, ne?

A tak dál trávím čas na Iboys. Semtam se objeví někdo zajímavý, ale většinou si jen píšeme a nedostane se ani na kafe. Vlastně mi to nevadí. Prostě si to udělám třikrát, čtyřikrát denně rukou a jsem spokojen. Pár docela rozumných a přitom pohledných kluků tam je. Původně jsem si chtěl pořadník, ale tolik jich zase není a nechám to náhodě. Kdo dřív příjde, ten dřív bere. Jen se musím modlit, aby někdo vůbec měl chuť brát. V zásadě mám lidi rád, i když jsem někdy protivný jak hovno a často tvrdím, že lidi nenávidím. Ano, častokrát jsem došel k tomu, že lidé jsou pro mne na hodnotovém žebříčku někde mezi psy a kočkami. Možná vlastně nehledám kluka, ale stačí zajít do útulku. Kéž by…