Jestli jsem měl pocit, že jsem se v sobotu docela opil, nevím co říct o nedělním vzývání boha záchodové mísy přímo v Qcafé.

Ničitelem mozkových buněk je myšlen alkohol. V přeneseném slova významu jsem jím ale především já sám, když poslušně vypiju vše co mi přistane na stole. Robin mluvil cosi o zasvěcovacím rituálu kavárny a v zásadě to tak vypadalo. Když se objednala runda malých panáků, objevil se předemnou malý panák a k němu jeho větší brácha. Minimálně třikrát, přitom těch menších bylo daleko víc a k tomu jsem bumbal tatratea, což je defakto jen panák s horkou vodou. Ohlédnu-li se zpět za včerejším večerem, mám jen mlhu. Vím, že jsem chvíli (bylo to 30 minut nebo hodina?) seděl u WC na schodech, protože jsem potřeboval samotu a z praktického hlediska též blízkost tohoto sanitárního zařízení. Nevím zda za mne opět platil Robin, ale klíče v kapse mi prozradily, že mise „Nenechat zemřít králíka, šneky a rybičky“ byla zahájena. Dnes ráno totiž kluci odstartovali směr Vietnam a vrátí se teprve čtvrtý den příští rok. Ještě jedna dvě takové návštěvy Qcafé a nemusím tam vlastně vůbec chodit, protože budu provařený jako opilecká buzna. Ne, zcela vážně jsem dnes cestou do práce v tramvaji uvažoval nad tím, že by mi týden nebo měsíc detoxikace neuškodil. Tělo si na vyšší dávky alkoholu zvyklo docela brzo a myslím, že zvládnu kalit to co dřív. Jen jsem měl svou záklopku a nikdy nepil víc, než bylo vhodné. Po rozchodu mi v předvánočním čase zřejmě z lítosti tahle záklopka přestala fungovat. No, doufejme, že na žádném z následujících čtyř vánočních večírků včerejší výkon nezopakuju. Ono se lépe pije s přáteli a poté co Robin i Pepík odjeli, bych se snad mohl uklidnit.

Včera jsem dokonce cestou z kavárny zvládnul koupit sobě cigarety. Netuším jak. Každopádně než jsem začal koketovat s alkoholovým ďáblem, zvládnul jsem se podívat do jedné zastavárny, což byl úkol od AdaMMa. Moc úspěšný jsem nebyl, na dané adrese zastavárna již není, ale je tam nově otevřený obchod s kabelkama. Zvládl jsem taky nakoupit jídlo a dokonce i kalhoty. Opět se vlezu do riflí velikosti 32/32, což mne nemálo potěšilo. Bohužel jsem si teprve včera uvědomil, že jsem stále neupravil fotky z narozenin synovečka. Úplně jsem to vypustil a přitom již dal do výroby fotoknihu, kam jsem je původně plánoval umístnit. To mne nepotěšilo. Nový počítač funguje, ale stále se mi nepovedlo přenést na SSD systém. Jinak je tichý, rychlý, úžasný.

Co víc? Netěším se na Vánoce. Netěším se na ně skoro nikdy, ale nyní obzvlášť. Vánoce jsou o rodině, tedy o tom, co opět nemám. A nebudu říkat, že je mi to lhostejné…