Tak nějak by mohl vypadat seznam tagů mého včerejšího a dnešního dne…

Uffff. Takže pátek. V práci jsem stihnul vyřešit většinu nedodělků včetně těch do vánočního dvojčísla. Jupí. Pak jsem zašel do Qcafé, kde se mi snad podařilo vyřešit můj malý problém s Iboys skrze Honzíka. Moje situace je následující. Po rozchodu s Maroshem si on hned zrušil profil, aniž bych si jej odstranil jako partnera. A místní systém mi pak i přes změnu stavu: „Partnera nemám“ stále ukazuje jeho fotku. Prvních pár dnů mi to lichotilo. Myslel jsem si: „I stroje nám fandili“, jenže když se dnes podívám na svůj profil (nejsem narcis, ale kontroluju díky profesionální deformaci vše co publikuju), první věc co uvidím je „Partnera nemám“ a pod tím fotku Maroshe. Pamatuji se, že jsem mu ji fotil v Kutné Hoře. Byl to krásný den. Ale je to minulost. Psát na podporu nemělo smysl, ale stejně jsem to udělal. Před několika dny. Bez odezvy (minule se mi tuším ozval někdo po roce). Zkusili jsme s Pepíkem obelstít databázi tak, že si mě přidá jako partnera. Bohužel mu systém suše oznámil, že jsem zadaný. Ehm. Takže jsem nakonec zašel poprosit Honzíka, který zná majitele, zda by jim nemohl poslat mail s popisem mé situace. Uvidíme, snad se to vyřeší, ráno jsem tam ještě stále Maroska měl…

Co jinak? Včera jsem po práci zašel jen do Qcafé, zapomněl si tam šálu (nebo mi vypadla z kapuce bundy po cestě?). A doma se střídavě koukal na Bonda a na porno. Možná by producenti gay porno filmů měli zapřemýšlet nad tím, to spojit. Vysokonákladový a adrenalinový film s větší porcí sexu. Ale to jsem trochu odbočil. Ráno jsem se vzbudil okolo půl deváté, ačkoliv jsem šel spát kolem třetí ráno. Naladil jsem náhodnou stanici, kde běžela Hannah Montana, což bylo peklo daleko menší než jsem čekal. Následoval nějaký obskurní seriál o hi-tech městě (Euréka?). A pak jsem se proklikával programama až do dvanácti. U toho jsem střídavě slzel. Ano, co jsem zase sám, tak občas doma bezdůvodně pláču. Horší je, že začínám regulérně trpět samomluvou. Prostě mám potřebu si pokládat otázky a odpovídat si. Je to sice pochopitelné, ale je to i normální? Pochybuju. Ale ne, nestydím se za to. Jen jsem prostě už zapomněl na to, jaký to je být skutečně sám. A možná jsem si i někdy myslel, že to bude daleko lehčí.

No nic, je skoro jedna, už peru a teď utíkám do Tesca. Co dál? Pak se uvidí. Už jste mi dnes KLIKLI?