Ne ne, nemluvím o sobě, kdepak. To jen naznačuji, jaký byl uplynulý víkend!

Tak co nového se událo během víkendu? Do Brna jsem vyrážel rovnou z práce a už tou dobou jsem docela litoval, že součástí mého outfitu nebyla i nějaká zimní bunda. Chvíli jsem zmateně lítal po Florenci kvůli tomu, že jsem hledal posilu do Brna, ale u informací mě velmi taktně slečna upozornila, že posilu mám až na cestu zpět. Takže jsem se pohodlně usadil do spoje Fun and Relax. Po chvíli jízdy nám slečna oznámila, že slavný audio a video systém nepojede. To jsem ale už měl zapnutý počítač a pokoušel se navzdory vypadávající wifi zůstat na IMO.IM a Iboys.cz. Do Brna jsme dojeli na čas a já se přesunul k Frantovi do bytu, kde jsem strávil první noc. Ale to trochu předbíhám, protože Sandra mi uvařila čaj a poté co dorazil i Franta, jsme zamířili do pajzlu U Baláků. Dorazili jsme docela pozdě a samozřejmě už nevařili, takže jsem si večeři suploval kouskem bábovky od Sýkorky a pytlíkem křupek. To byla docela chatrná náhrada, protože hned poté jsem si objednal láhev vína po vzoru Evy. A do hodiny, kdy zavírali, jsem ji stáhl (flašku, ne Evu). ím ale noc nekončila a šlo se na diskotéku. Vaca Loca je zcela jiný druh diskotéky, než obvykle volím (kluby). Ale i tak jsme tam zvládli pařit do třetí. Do postele jsem ulehal kolem čtvrté.

Další den jsem se necítil moc fit, přesto jsem vstal v deset. Zhruba hodinu mi trvalo dostat se do stavu, ve kterém bych mohl vzdáleně připomínat primáta a pak jsem vyrazil na Českou. Dorazil jsem s asi dvaceti minutovým zpožděním na Českou a kvůli oťukání jsme se nepustili ihned do focení, ale dali jsme si v kavárně na Jakubském náměstí kafe. Mým prvním krokem v kavárně byko rozcintání kafe po tácu a stolu. Na svoji obranu dodávám, že ty designové hrnky se držely blbě a hlavně jsem měl lehkou opici. Pokecali jsme si a pak následovala cesta domů a taky focení. Focení v lesíku za Brnem. Po třech letech jsem fotil kluka, takže jsem nebyl zcela jistý jak to dopadne, ale rozhodně jsem byl velmi natěšený na focení s druhým externím bleskem odpalovaným radiově. A už první pohled na LCD displej fotoaparátu mne navnadil. Sice to chvíli vypadalo, že je někde něco špatně a nebude to fungovat, ale nakonec se mi vše podařilo zprovoznit. Po focení jsem navštívil Juskovic family, kde mi byla nabídnuta bůčková roláda (odmítl jsem) a žebra (neodmítl jsem a užil si proces jezení). Popovídali jsme si u třetího dílu Indiana Jonese (budu si jej muset stáhnout, protože jsem zjistil, že tento díl mne minul) a pak jsem vyrazil zpět. Udělali jsme ještě pár fotek doma a šli jsme spát. Ráno jsem v devět zaklapnul budík a probudil se o hodinu a půl později, což znamenalo, že domů jsem cestoval později a možná bych nemusel stíhat setkání s Monikou.

Doma to bylo fajn, i když jsem se tentokrát hodně netěšil, protože to bylo poprvé od rozchodu s Maroshem. Kupodivu jsme se tohoto tématu příliš nedotýkali. Samozřejmě, že jsem za ty tři hodiny tam u nás spořádal to, co mi nyní vystačí na den, možná den a půl. Naši si pořídili nové auto v rámci nějaké Škoda akce, takže je vyšlo o 40 tisíc levněji a to staré si i tak mohli nechat. Jejich stará a maličká televize v obýváku je taky minulostí, takže i letos budu trpět při vymýšlení dárků a samozřejmě to dopadne tak, že dostanou nějakou obligátní kosmetiku nebo nějaký dárkový pobyt. Je to divné plánovat Vánoce zase sám. Jediný recept, který na toto mám, je nepřipouštět si, že to snad někdy bylo jinak. Zatím mne napadlo, že bych 23. prosince strávil v Brně, zašel si na Flédu a Vánoce bych mohl trávit u rodičů. Možná ještě jeden den bych pak strávil v Brně, potkal nějaké staré známé a pak hurá do Prahy, kde bych se rád zastavil u Maroshových rodičů. Zřejmě se v tomto ale budeme muset nějak sesynchronizovat s Maroshem a Tomášem, abychom netrávili Vánoce přemítáním o minulosti. Může se zdát, že trochu předbíhám, ale zbývá sotva měsíc a půl.

S Monikou to bylo příjemné setkání po mnoha mnoha měsících a nějak mi přišla strašně pozitivně naladěná a trochu rozptýlila mé chmury, které jsem načerpal při psaní předchozího textu ve vlaku do Brna. Po chvíli jsem ale musel zase utíkat, tentokrát na autobus do Prahy. Slibované rande s Klárkou jsem před odjezdem sice neuskutečnil, ale vzhledem k tomu, že nyní nějaký čas strávíme spolu, protože jsem jí poskytl nocleh během trvání Mezipater, se určitě nějaký čas najde. Ostatně protože jela ve stejnou dobu, ale jiným spojem, setkali jsme se jen o dvě půl hodiny později na Florenci. Tam jsme se najedli v Burgerkingovi a protože bylo pozdě, vynechali jsme plánovanou návštěvu Tesca a koupil jsem nějaké jídlo na Florenci. Večer jsme koukali na Simpsonovi a tento týden plánujeme zajet do Ikea a možná navštívit i závěrečnou Mezipatra párty. Začíná sice ve středu v jedenáct, ale nesmí se zapomínat na to, že čtvrtek je státní svátek :)

P.S. Na zpáteční cestě SA video systém jel, ale po druhém restartu během jedné hodiny to člověka otráví.