Že jste o tom neslyšeli? Já taky ne, ale nejzásadnější je, že jsem rozjel GPS.

Včera to nebyl zrovna snadný den. Můj mozek se koupal v roztodivných chemických reakcích a chvíli jsem Maroshe i Tomáše proklínal, přál jim ideálně stejný konec jako připravili mojí osobě a hned vzápětí jsem přesvědčoval sám sebe, že je miluju a jsou to fajn kluci. Marosh se mě ptal, zda bych s ním zašel na koncert Wombats, ale zřejmě jsem na chvíli našel dostatek soudnosti, abych tento koncert, který by pravděpodobně vedl k další obdobné reakci v mojí kůře mozkové zamítl. Spějeme k řešení, kdy si od sebe na chvíli odpočineme. Snad mi to nebude trvat dlouho, dostat se do pohody.

Co jinak? Byt nakonec připadl mojí osobě, protože jsem přislíbil zůstat celou dobu. To je stejně pozitivní zpráva jako to, že se již v neděli mohu stěhovat. Mám trochu dilema. Mám říct o pomoc Maroshovi nebo si to mám zajistit jinak? Marosh bude samozřejmě od pátku na výletu v Budapešti s Tomášem, ale zase vím, že mi s tím pomůže. Důležité je, že se odstěhuju v řádech dní. V pondělí pak navíc budu muset zajít pro výsledky testů na HIV. Ano, včera jsem navzdory mému orientačnímu smyslu a hlavně nefungující GPS (já vím, nemůžu od telefonu čekat, že Nokia mapy v něm poběží i po instalaci jiného programu) našel Dům světla u Florence. Dorazil jsem kolem půl šesté, takže jsem se vyhnul velké frontě, kterou jsem míjel při odchodu. Před testováním proběhl klasický pohovor s docela příjemným a pohledným mužem. Ne každému je tento druh rozhovoru příjemný. Proberete sexuální orientaci, způsoby milování, to zda točíte péčko nebo šlapete, zda jste byli testovaní a taky počet partnerů. „Jeden a plus další jeden,“ špitl jsem. „Pak spolu zůstali,“ dodal jsem s tím, že jsem se po třech letech rozešel. Muž se usmál. „To se mi stalo taky. Ale po osmi letech a věřte, že je to horší řešit společnou hypotéku. Hlavu vzhůru,“ řekl a možná se mi to jen zdálo, ale přišlo mi, že se usmál. Sestřička se mi poté pokusila odebrat vzorek krve. „Vám taky uhýbá žíla,“ řekla a rejdila mi jehlou v ruce. Kouknul jsem na ruku a nic neteklo. Pak se mi pravděpodobně trefila do nervu, protože můj prostředníček zalilo podivné mravenčení, ale pak se jí zadařilo a krev začala pryštit. Mimochodem to samozřejmě vůbec nebolelo a využít bezplatného testu na HIV lze do pátku (a když zanecháte nějaké drobné na odchodu, určitě se v Domě světla zlobit nebudou).

Pak se ukázalo, že můj orientační smysl je opravdu zoufalý a že si budu muset tu Nokia Maps opravdu přeinstalovat. Cestou z Národní do Qcafé, které se nachhází na Opatovické jsem totiž minul i Dynamo na Pštrossově. No zkrátka jsem zase okolo plachtil jak idiot a zkoušel všechny možné uličky. Nakonec jsem zapadl do kavárny, otevřel si Iboys.cz a hned první inzerát mne velmi navnadil. „ZAPLATÍM za jetý spodky – SLIPY, TANGA, JOCKSY, TRENKY… NABÍDNI NEŠETŘÍM!!!!!!!!!PRDĚNÍ DO HUBY!!!“ Co dělat jiného, než to zase znechuceně zavřít. Tady mám zkusit hledat někoho, kdo by mi pomohl zapomenout na to zlé? Díky moc.

P.S. GPS mi už po reinstalu map jede. Jupí, nezabloudím cestou do Qcafé. Ale dnes tam vynechám. Mám setkání kvůli bytu a pak se těším domů. Jsem z toho všeho docela unavený…

P.S. 2 – Kdyby mi někdo chtěl pomoci k tomu, abych si pořídil nový kus „nábytku“ a díky mobilnímu počítači mohl třeba zase promítat, tak tady – http://apps.facebook.com/msi-soutez/?action=profile&id=734 (klikněte na červený button – lze i opakovaně jednou za 24 hodin)