Příjemný den jsem začal dlouuuhým spánkem…

Sváteční pátek byl konečně odpočinkovým dnem. Vstal jsem teprve v půl jedenácté a zašel nahoru ke klukům na kafe a zelnou polívku. Pak jsem doma upravil polovinu fotek z divadla a zahrál si dva levely QuakeLive. Potom jsem vyrazil do Qcafé, kde jsem pokecal s Robinem a vůbec mi tam bylo strašně moc příjemně. Mluvili jsme spíš o budoucnosti než o minulosti, probrali jsme Mašíny, fotky s dovolené a tak nějak jsme zkrátka plkali o životě. Dal jsem si dva čaje s půlpanákem slivovice a k tomu mléko s medem. Což bylo asi tak všechno, co jsem snědl. Ale slibuju, že dnes si dám normální snídani. Viděl bych to na něco dobrého z Ovocného Světozoru na rohu ulice.

A mimochodem mě večer potěšil i Marosh. Moc hezky jsme si popovídali o našem vztahu. Myslím, že jsem se konečně smířil s tím, že už patří někomu jinému. Jistě, něco jiného asi bude až uvidím Tomíka spolu s Maroshem, ale to je prostě o čase. Pro tuto chvíli beru to, že můžu být s Maroshkem a není mi do breku, jako výhru. Jednu z mnoha na delší cestě. Teprve s rozchodem jsem si uvědomil, že jsem naprosto sám od sebe nějak přestal žít. Neplánoval jsem program, jen se slepě spoléhal na to, co vymyslí Marosh. Trochu jsem se v tom vztahu asi vezl. Hlavní ale je si nic nevyčítat. Poslední roky mého života byly příliš nádherné na to, abych je nyní mohl pošlapávat. Co se stalo, nemělo by nám zabránit v tom, zůstat stále v kontaktu. I když mi to asi ne každý uvěří, přeju mu i Tomovi aby jim to klapalo. Taky se dnes půjdu mrknout na jeden byt. Je kompletně zařízený a včetně všech poplatků by přišel na mezních 9000 Kč, které bych si (doufám) mohl za bydlení dovolit dávat.