Dostal jsem se do období „zloby a nenávisti“ nebo je to jen tik? Dnes je to týden…

Když mi ve čtvrtek Marosh volal z Německa, zda mám už plán na víkend, nezapoměl mi vysvětlit, že by nebylo dobré, abychom tam všichni tři trávili společně celý víkend. Docela mě tím naštval a myslím, že nastal čas, abych se odnaučil tyhle věci za deset minut pustit z hlavy. Proto mu od čtvrtečního odpoledne už nepíšu ani neodpovídám na SMS. Poslouchat stále do kola, jak je mu to líto, mi totiž evidentně za uplynulých šest dní příliš nepomohlo. A je třeba si připustit, že naše bohatá SMS konverzace můj stav příliš nezlepšovala. Spíš naopak. Aktuální váha: 77.4 kg.

Nechci tu ale plakat, k tomu mi v posledních dnech ostatně posloužilo mnoho jiných a často méně veřejných míst. Holt se klukům budu snažit nepřekážet a na sobotu a neděli zkusím nějaký plán vymyslet (alespoň přes oběd). Venku je pravda už docela zima, takže mi zbývá zkusit nějaké kamarády nebo kavárny. V sobotu už jednu návštěvu naplánovanou mám, v neděli mohou někam jít třeba kluci. Stejně jako mi Marosh při rozchodu řekl, že se se mnou musí rozejít dřív, než mne začne nenávidět, tak i já se ocitl na této tenké hranici. A nerad bych ji někdy překročil. Nechci jej nenávidět. Nechci ho ani milovat. A díkybohu, to začíná opadávat.

Po práci jsem zašel do Qcafé, kde jsem narazil na Pepíka a Robina. Taky jsem tam narazil na Luboše, který chodil před mnoha lety s Richardem, což byl jeden z prvních homosexuálů, které jsem poznal. Luboš si strašně chtěl povídat, ale po deseti minutách jsem měl pocit, že mi z něj bouchne hlava, takže jsem ani nedokončil to, co jsem v Qcafé měl v úmyslu udělat (napsat blog) a přesunul se na bar za klukama. A pak jsem vyrazil do divadla DISK. Měl jsem v batohu vytištěnou mapu, ale stejně jsem se z kavárny vydal úplně špatným směrem. V DISKu měla premiéru hra Vrazi nebo hrdinové, která pojednávala o bratrech Mašínech. Docela jsem se toho bál, ale nakonec jsem se výtečně bavil. Představení mělo styl a opravdu velmi intenzivně nutilo diváky přemýšlet o tom, kde je pravda (wiki: Pravda či pravdivost je shoda tvrzení se skutečností.) Byli to vrazi? Byly to hrdinové? Jak na člověka působila tehdejší doba? Na scéně přitom od začátku do konce probíhají pouze rekonstrukce tří událostí, které vedly ke smrti tří osob. Stále dokola. Herci převlékají plynule své role a diváci přemýšlejí. Do toho zazní spousta názorů z internetových diskusí, televizních pořadů i vzpomínek bratří Mašínů. Osobně nejsem fanda do historie, ale Mašíni se mi vrací jako bumerang. Například na pohřeb Milana Paumera jsem byl vyslán v rámci pracovních povinností v dobách, kdy jsem pracoval na zkušebku v Aha!. Ale zpět k DISKu. Byl to výborný večer s nádherným představením. Děkuji Tarasovi za doprovod a AdaMMovi s Vlaďkou, že se stavili.