Nechutné vtípky a pár sraček z mediálního světa…

Měl jsem Jobse docela rád. Byl to geek, jehož vize ovlivnily celý svět. Založil firmu, ze které ho (dříve jím zlanařený) šéf vykopl. A když byla firma těsně před potopením, vrátil se do ní a postavil ji na nohy. O pár let později s ní dokonce vyhrál maraton s názvem „Nejhodnotnější firma na světě“…

Nad čím by se ale měli čeští čtenáři zamyslet je to, komu slouží články tohoto typu a hlavně kdo je platí? On je teda čistě technicky nemusí platit nikdo, stačí jen pohrozit, že jedna neschopná firma podnikající v přepravě přestane u těchto médií inzerovat. A dnes je zlá doba, takže ten tlak na zachování inzerce nemusí být ani nijak intenzivní a i média, která ještě před pár měsíci dávala přednost objektivitě (což určitě není případ Blesku, a vlastně ani Aha!, kde v době mého krátkého působení vycházel seriál o výletech s ČD a tudíž nebylo schváleno psát špatně o ČD) si zhodnotí, co je pro jejich budoucnost lepší…

Ale je víkend, tak si chvilku hrajme na to, že ten svět tam venku neexistuje nebo je nalakovaný víc na růžovo, než se nám aktuálně z toho hnědého odstínu zdá. Tady doma to ale není o moc veselejší. Při práci na mém počítači jsem v poslední době ve stresu. Aby ne, když i můj pracovní notebook už je rychlejší. Inu od roku 2004 uběhlo hodně vody a v posledních třech letech minimum upgradů. Ostatně není kam upgradovat. Grafická sběrnice je typu AGP, jeden paměťový kanál odešel a disponuji tak jen 2 GB paměti, procesor Athlon 64 4000+ tepe jen na 2.1 GHz a vlastně si ani nejsem jistý, zda mám X, která měla alespoň dvoujádro (výkonově odpovídá tento procesor v jednom benchmarku 656 bodům, což je při pohledu na výsledek 7933 bodů procesoru Intel Core i7-2760QM běžícího na podobné frekvenci 2.4 GHz TRISTNÍ). Je čas si připustit, že upgrade mého HW je jen otázkou času a nezmění to ani sentimentální vzpomínání na to, kolik že tanečních parties se mnou tahle červená, okopaná a oprýskaná mašina objela. Bylo jich desítky. Než dám dohromady peníze, pár týdnů či měsíců tu se mnou ještě bude, jen si musíme připustit, že náš vztah již skončil. Byla to krásná léta…