Dnes jsem plochu svého blogu přenechal Maroshovi. Blíží se totiž vydání nové knihy Pentagram…
Recenzí na novou knihu Jo Nesbo – Pentagram jsem si na sebe upletl pěkný bič. Člověk míní, že bude mít spoustu času a nakonec je zavalen pracovními povinnostmi i nabitým osobním životem (Kristova léta plus dva vyžadují jisté nasazení) a dočítá tak knihu v poklusu, kde se jen dá, každých pět minut volného času je plusem. Už dlouho jsem nečetl knížku takhle v běhu a na poslední chvíli.
|
|
Po přečtení Nemesis jsem pořád nevěděl, jestli se mi styl Jo Nesbo líbí nebo ne. Velký hype okolo možná nadsadil má očekávání. Po přečtení Pentagramu přiznávám, že se už teď se těším na další román. Lehká móda severských autorů, které začaly vydavatelství tlačit do povědomí čtenářů s fenomenálním úspěchem Stiega Larssona, mi přinesla pár nových jmen do mého už jinak v podstatě uzavřeného rejstříku oblíbených autorů, kteří buď už nežijí nebo píší hlemýždím tempem a já pak stojím bezradný mezi regály v knihkupectví a říkám si – sakra, jak si mám vybrat něco nového?! K Larssonovi mě doslova „ukecal“ prodavač nejmenovaného knižního obchodu a dobře udělal. Ten mě také nakopl k výborné dvojici Roslund & Hellstrom, s jejichž cenami ověšenou detektivkou Three Seconds jsem se musel vypořádat v angličtině. K Jo Nesbo mě přivedl kamarád Adam zapůjčením knihy Nemesis – a vlastně jen díky němu jsem se dostal i k reading copy Pentagramu a napsání této krátké recenze. |
V Oslu panuje lenivé léto, snad i zločinci si vybírají dovolenou, když tu se objeví vražda. Nádherná scéna krve kapající ze stropu do vařících se brambor je báječným započetím temného příběhu. A náš starý známý detektiv Harry Hole se probírá ze svých brutálních kocovin, jeho sebedestruktivní povaha, chřadnoucí vztah s Rachel a láska k chlastu, to je jeho způsob prožívání léta (nepřipomíná vám náhodou jiného Harryho – Bosche – z knih Michaela Connelyho?). Harry vždy ví, který bar v jeho blízkosti má otevřeno a matně vzpomíná, kam má zákaz vstoupit.
Vypadá to, že Harryho dny u policie jsou sečteny, ale díky dovoleným svých kolegů se mu na stole objeví něco, co může být jeho poslední případ a co mu tuhle „příjemnou“ seanci naruší – vražda mladé dívky s uřezaným prstem a diamantem ve tvaru pentagramu. Během pár dní ale tato vražda nezůstane osamocena a na sériové vrahy je Harry přeci považován za experta. Jak se na něj sluší a patří, začne rozplétat hustou síť motivů, symbolů, bojů se svými alkoholovými nočními můrami, aby ho v jasných chvilkách osvítila pamět a jeho neomylný detektivní čich. Střípky skládačky začnou do sebe pomalu zapadat, aby ve chvíli, kdy už si myslíte, že víte, přišel další zlom. Jo Nesbo umí příběh krásně stavět a gradovat, jeho styl psaní je plný drobných detailů, které se vám v pravou chvíli vynoří v paměti. Možná víc než o tom, kdo vlastně vraždy páchá, nás Nesbo nutí víc přemýšlet nad celým pozadím, vnímat jednotlivé díly skládačky, včas nám hlavu zamotat, a přiznejme si, to dělá dobrou detektivku detektivkou.
Harry se zároveň musí srovnat s nucenou spoluprací s Tomem Waalerem, o kterém je přesvědčen, že stojí za zbraňovými komploty stejně jako za vraždou své bývalé kolegyně Ellen, a svou posedlostí vše dokázat. Podaří se mu Toma konečně usvědčit? Nebo ho snad Tom přesvědčí ke spolupráci a lepším penězům, které by Harrymu pomohly leccos vyřešit? Neprozradím, ať se máte na co těšit.
V příběhu se objevují postavy známé již z Nemesisu, ať jde již o bystrou kolegyni Beatu či psychologa Staleho, kteří nás vlastně učí o sériových vrazích. A také Praha, ano, naše matka měst, plná prostituce a pašování zbraní, nelichotivý to obrázek.
Bál jsem se trochu, že symboly povedou k příliš podrobnému vysvětlování jejich významu, které mě vždy nudí u příběhů Dana Browna, nicméně Nesbo naštěstí samotné objasňování používá pouze pro rychlé zorientování se v Harryho myšlenkách. Pentagram je nesmírně čtivě napsaná detektivka, příběh si neustále udržuje napětí, udělejte si určitě víc klidu než já na její přečtení. Za mě 80%.
Napsat komentář