Ale i přes dvě čárky jsem se probojoval k netu….

Takže v pátek po práci jsem zamířil směr Anděl a poté jsem se metrem svezl na Florenc, odkud mi odjížděl Fun and Relax autobus do Brna. Co se týká tohoto nového autobusu firmy Student Agency, tak to není taková bomba, jak jsem všude četl. Subjektivně mi přišlo, že mám pod sedadlem méně místa na nohy, wifi signál měl sice i v zadní části autobusu 4/5 čárek, ale za to jsem se k němu po celou dobu jízdy nedokázal připojit se svým Asus eee netbookem. Abych ale napsal o novém busu i něco pozitivního, tak obrazovky v sedadlech s vlastním výběrem hudby či videa jsou samozřejmě krokem dopředu. Jen občas lehce zamrznou a ze strany SA ostře odpromovanou možnost zahrát na obrazovkách nějaké hry zabijí fakt, že se jedná v zásadě o velmi nudné kousky. Nikoho, kdo by v autobuse taky hrál jsem nenašel a tudíž jsem neměl možnost vyzkoušet hrát proti někomu ze spolucestujících. Zkrátka mám pocit, že po téhle cestě příště zase rád pojedu tou starší verzí autobusů SA. Po mém příjezdu jsme zašli do pizzerie Leonessa na večeři i s Vlastíkem a Zekem a pak jsme zavítali do nově otevřeného klubu Perpetuum. Klub obměnil logo, majitele i dramaturga a celkově jsem měl pocit, že lehká rekonstrukce mu výrazně prospěla. Nebyl jsem v něm několik měsíců, ale až do Prahy se mi doneslo, že v poslední době se klub potýkal s nízkou návštěvností. Přál bych mu do budoucna, aby se vše v dobré obrátilo. Klub nyní vypadá více vzdušně a méně temně a zatím jsem pozoroval na lidech, že mají chuť měnit zažité věci. I proto jsem věnoval část svého času tomu, abych klukům dovezl alespoň jedno DVD s novými projekcemi. Vše bohužel nevyšlo na jedničku, protože mezi DVD a plazmou za DJem někde docházelo ke ztrátě červené složky videosignálu (pro netechnicky zdatné „bylo to nějak polámané“), důsledkem čehož se jevila celá projekce jako vytvořená jen zelenomodře (chyběly barvy jako bílá, žlutá, oranžová, červená či fialová). Věřím ale, že tento detail se do mojí příští návštěvy podaří eliminovat. A protože jsem v projekci často využíval staré logo klubu, asi se ještě i v budoucnu občas po večer k míchání projekcí vrátím.

Sobota byla pracovní den pro Toma i Maroshe. Den jsme začali milováním a pak jsme zamířili na oběd na náměstí Svobody, kde probíhal Festival jídla. Za rozumné peníze se zde mohl člověk najíst jinak než blízkém McDonaldu (který měl při pohledu do prodejny i během akce plno). Nejvíc mi asi chutnala bramborová placka s povidlím a mákem. Dalším naším úkolem bylo nakoupit nějaké potraviny do kavárny v blízkém Albertu a pak jsme dorazili do Fondue Cafe, které mělo zůstat otevřené jen pro uzavřenou společnost. Protože ale venku bylo krásně, nakonec jsme se rozhodli rozložit i zahrádku. A sluneční paprsky babího léta dělaly zázraky. Zahrádka i vrchní část kavárny se brzo zaplnily do posledního místa. Kluci se věnovali hostům a přípravě akce, já si většinu času hrál na netbooku hry na Google+ a souběžně s tím i Coraabiu. Ani po padesáti odehraných hrách nemohu říct, že bych to úplně chápal, ale baví mne to. Věřím tomu, že až bude k dispozici i veřejná betaverze hry, mnoho lidí z ní bude velmi nadšeno. Ale zpět ke kavárně. Ve spodní části se tam konala rozlučka se svobodou. Občas bývám označován za konzervativního což je v zásadě pravda (pokud pomineme fakt, že jsem gay žijící ve třech), ale takto podivně si rozlučku se svobodou u téměř třicetileté slečny nepředstavuji. Některé z přítomných slečen za celou dobu zůstaly u konzumace neperlivé vody. Občas se někdo rozšoupnul s džusem a pokud pominu jedenáct panáků klasické vodky, tak bylo vrcholem nezřízené konzumace alkoholu vypití několika panáků nízkoalkoholické rybízové vodky (kolem 18% alkoholu). Celý tento odvaz pak korunovalo hraní her a plnění úkolů nevěstou, které by zřejmě přišly nezábavné i partě školáků z prvního stupně základní školy. Ale co já vlastně vím o dámských jízdách? Na ty je expert Marosh, který už pár absolvoval. Většinou se ovšem vracel domů v náladě minimálně povznesené.

Po akci jsme měli v plánu podívat se na poslední akci v Red Catu, neb tento známý brněnský gayklub končí. Když jsme dorazili kolem půl druhé ke dveřím klubu, narazili jsme na zamčené dveře. Osobně jsem toho moc nelitoval, protože se jednalo jednak o gayklub (kam nechodím nijak moc rád, protože si tam většinou připadám jak na dobytčím trhu) a jednak proto, že bylo poměrně pozdě a bál jsem se, že v případě návštěvy Red Catu nestihneme poslední Tranzistor párty na Flédě. A tam jsem se vyloženě těšil. Smutnou pravdou je, že po těch všech rekonstrukcích, které Fléda prodělala od dob, kdy jsem tam pravidelně promítal, jsem si na ni ještě stále nějak nezvyknul. Šatna je jinde než pamatuju, bar i vstup na WC taktéž. Za djským pultem stál zrovna Hawran, který hrál výborně i když ke konci možná až zbytečně tvrdě (tento subjektivní názor ovšem mohu mít kvůli tomu, že jsem již odvykl tanečním parties). Zdrželi jsme se zhruba hodinu a půl a za tu chvíli jsem tam potkal spoustu spoustu známých a kamarádů (stejně jako večer předtím v Perpetuu). Člověk z toho až chytá sentimentální náladu!