Zatímco v obchoďáku do vás vrazí vozíkem a sotva zamumlá omluvu, sotva spadne v Rusku letadlo, kde byli tři Češi, už to srdíčko roztaje a každý se zalyká nad tím, jaká je to obrovská ztráta.
Škoda je každého mrtvého a to říkám i s ohledem na to, že sem tam na blogu utrousím ironickou poznámku ve smyslu, že Bartošová je neschopná, když ji ani napopáté nevýjde tak jednoduchý úkon, jako je sebevražda. Čím to, že se lidé tolik dojímají nad třemi mrtvými z letadla, kde s nimi letělo dalších 37 lidí a až na jednoho všichni zemřeli? Čím to, že na Facebooku se nad jejich smrtí tolik plakalo a na Google+ ta informace spíš jen proletěla?
Nakonec jsem neodolal. Dospěl jsem k názoru, že malý sociální experiment by mohl oživit můj blog. Na svoji Zeď jsem si dal následující status: „aby se vsichni neposrali z toho, ze ve spadnutem letadle byli i tri hokejisti…“. Podotýkám, že jsem zapomněl na slovo „čeští“. A co jsem se o sobě vzápětí dozvěděl? To že projevuji svůj názor je stejné, jako když to dělal Hitler (myšleno v nadsázce) a že jsem bezcitný stroj. Od člověka, kterého jsem viděl jedinkrát v životě jsem se pak dozvěděl, že jsem žalostný a taky „totální BEZCITNÉ prase“. Hmmm! Došlo i na patetické stesky typu: „Važme si života a všedních radostí. Nikdo neví kdy bude ten den náš poslední :(„. Inu podle reakcí (bylo jich za půl hodiny kolem šedesáti) je Facebook určen hlavně těm, kteří mají rádi emoce. A pozor, to nejsou jen důchodci volící komunisty. Emoce evidentně miluje většina Čechů. Zda to souvisí nějak s nedostatkem emocí ve vlastním životě netuším. Ale dobře nám tak Čechům. Kdyby se nám ty sračky z TV Nova a Blesku nelíbily, tak už tu tato bulvární média přece dávno nejsou! A možná ani ČT24 by neměla co vysílat.
Na můj druhý status „V Kongu v červenci spadlo letadlo, kolik z vás dalo na Zeď R.I.P.?“ jsem pak během hodiny dostal zhruba 50 reakcí. Líbilo se to jen pěti lidem. Vypadá to tak, že lidí, kterým kondolence a falešný smutek vyjádřený na FB vadí, je daleko míň než těch, kteří se tak rádi ztotožňují se sportovci a lidmi, které znají z televize.
To Google+ je sociální síť, která je od podobných pseudoemocí (je emoce k někomu, koho znáte maximálně z televize, emocí srovnatelnou k někomu, koho znáte osobně?) očištěna. Maximálně někdo zalinkoval článek s poznámkou „daň za ruskou ligu“. Ano, jsem cynik. Nemyslím, že bezcitný, protože stejně jako mne potěší sňatek nebo narození dítěte, tak ani já nepřeji smrt nikomu a to ani „našim zlatým, stříbrným, ledovým a bůhvíjakýmještě hrdinům“. Je smutné a zároveň lidské, že stejnou dávku pokory a úcty neprojevují Češi taky všem mrtvým v Africe nebo všem otcům a matkám, které zemřeli na českých silnicích. Zřejmě jsme tak nastavení. Stejně jako nás rozněžní to, že Leonardo di Caprio umře ve vlnách Atlantiku, rozněžní nás smrt kohokoliv, kdo nemá anonymní xicht. Byli to Češi, bla bla bla. Byli to národní hrdinové! Reprezentovali naši republiku. Bla bla bla. Okecávejte to jak chcete. Tito hráči zemřeli protože se rozhodli vydělávat si v ruské lize, nikoliv té české. A v Rusku prostě létají stará letadla a piloti si někdy přihnou. Souhra náhod a okolností. Je mi líto rodin hokejistů, kteří zahynuli. Je mi mimochodem líto všech, ne jen těch českých.
Jinými slovy, já se opravdu neměji ani tomu, že spadlo letadlo a ani tomu, že přitom zemřeli lidé. Té hysterii na FB (a taky v televizi) se ovšem smát mohu. Zkrátka kdo nekondoluje, není Čech. Hop! Hop! Nebo spíš RIP, RIP?
P.S. Nakonec přidám jeden postesk kamaráda, kterého stejně tak hokejová tragédie nepostihla v (Čechy) očekávaném rozsahu: „Prej jsem hnusnej cynik, když si dělám prdel z hokejových pseudo Emařů, kteří teď mlátí smutkem hlavou o podlahu a za rok si ani nevzpomenou. A tím znevažuji tuto tragédii mnohem více.“
oh, ano!
Výtečné, tak sis zaprudil, vysmál ses těm, kteří "emovali" přehnaně, i těm, kterým to bylo líto zcela obyčejně. Když jsem si to tak pročetl, hezky jsi jim to všem nandal, přinejmenším se tak domníváš. Zkrátka asi fajn den.
Nemá patrně valný smysl rozebírat. Každý máme jinou zábavu.
Ale jen pro upřesnění: Jak-42D z roku 1993 není zas až tak staré letadlo, aby padalo prostě z principu. Kdyby si ti hamižníci rozhodli vydělávat v takovém Německu, Lufthansa má dobrou polovinu letadel ještě starších.
To s tím Hitlerem jsi nepochopil (ale uznávám, byla to možná má vina coby autora, neb jsem se nepřesně vyjádřil). Původně jsi napsal něco ve smyslu "jsem těžce vinen, říkal jsem jen svůj názor" a já na to odpověděl cosi ve smyslu "no i Hitler taky říkal své názory".
Což měl být odkaz na to, že to že máme svobodu slovu a každý si může říkat své názory, neznamená, že ty názory nemusí být totální píčoviny.
To jen tak na upřesněnou ;-)
A asi si brzo taky zahraju na sociální experiment – co takhle hodit nevinnou hlášku, že všechny buzny jsou nemocný a zaslouží si v lepším případě strčit do cvokhausu a celoživotně ze své úchylné nemoci být léčeni?
Jsem docela zvědav na reakce :)
Mílo, soudíš Blesk, soudíš televizní noviny a sám jsi stejnej…podle toho, co tu píšeš, jsi vyvolal "umělou" diskuzi na věc, která zrovna podle mě není sranda – a to jen z toho důvodu, aby sis mohl napsat svůj dokonalý blog a všem nám zdělit, jak ty jsi objektivní a povznesený nad normální lidské bytosti…a ti co to komentovali z tvých přátel jsou vlastně strašný plačky…přeju ti, abys alespoň z poloviny dokázal v životě to, co dokázali ti kluci…
Cynik? KdepakŽe jsi cynik a drsňák je jenom tvoje srandovní přesvědčení. Kladené otázky typu "Čím to, že se lidé tolik dojímají nad třemi mrtvými z letadla, kde s nimi letělo dalších 37 lidí a až na jednoho všichni zemřeli?" (ehm, čím to, že se může někdo dojímat nad tím, že mu v letadle umřel třeba kolega z práce, když tam letělo dalších 150 lidí, které v životě neviděl? Jak nepochopitelné) nebo "je emoce k někomu, koho znáte maximálně z televize, emocí srovnatelnou k někomu, koho znáte osobně?" (i u člověka, kterého zná jen z televize, je to bezesporu výraznější emoce než k někomu, koho člověk nezná vůbec odnikud a nikdy o něm neslyšel) ukazují tak maximálně na to, že nemáš duševní kapacitu si tu situaci adaptovat do jiných reálií a uvědomit si, že tobě by ostatní cestující a ostatní spadlá letadla byla taky úplně u prdele, kdyby v jednom z nich letěl nějaký tvůj pusík. Ale můžeš si samozřejmě dál hrát na to, že jsi hustocynik :)
Kombajne,
jojo.
Je to tragédie, navíc v letadle je smrt vždycky hnusná – uhořet, nic moc.
Bylo mi z toho smutno, ale vadí mi přístup médií, vadí mi říkat, jaká je to "národní tragédie" a "celý národ truchlí". Jak jsem to slyšela, rozzlobila jsem se. Když umře o víkendu na silnici třeba deset lidí, rozmajznou se nebo taky uhoří, jen se to stručně oznámí a dál se o tom nemluví, nezdůrazňuje se, že to byli otcové rodin a podobně.
Copak je něco zvláštního na tom, že hokejista je také člověk, také otec rodiny?
A že jaká je to velká ztráta pro naši zem, takoví nadaní hoši… a jiní lidi, co umřou nejsou nadaní, šikovní, ve svém oboru špičky? Copak se dovídáme, KDO na té silnici umřel? Ne.
Tak proč tolik zdůrazňovat tohle u těch hokejistů. Tragédie, je to blbý, smutný, hnusný, můžeme být naštvaní na ruské letectvo atd., ale není to rozdíl, jestli umře hnusnou smrtí hokejista nebo řemeslník nebo pilot nebo vědec. Je to totéž.
A pokud tohle média neřeknou, je mi blivo.
(to je komentář, co jsem psala na avocode.blogujr)
Liško:
Já v tom třeba jistý rozdíl cítím. Řemeslníka zná třeba celá vesnice, ale tyhle znala půlka světa. Loňské finále MS bylo nejsledovanějším pořadem ČT za pět let (skoro 3 miliony diváků jenom doma). Přenos končil tím, jak tam mj. Rachůnek s Markem stojí se zlatýma medailema, pod českou vlajkou, při české hymně. Proto to je médii vnímáno jako úmrtí národních idolů. Nemusí to sledovat každý, ale tři z deseti lidí je takto znali a jim fandili, to je ta odlišnost od oblíbeného prodavače z krámku na rohu. Když onehdá uhořel v Žabovřeskách švec, šikovný, schopný chlapík, taky z toho byla vedle celá čtvrť (bez nadsázky). Ale jeho věhlas bohužel moc nepřekročil hranice obvodu. Články byly jenom v lokálních novinách a lidi o tom mluvili jenom v rámci lokality. To je taková úměra – když se někde zabije nebo umře slavný doktor, vědec, politik nebo skladatel, taky se o tom hovoří víc. Prostě úměrně k tomu, kolik lidí ho znalo (nebo jeho tvorbu, pracovní výsledky) a mělo v oblibě. Tady zemřeli tři čeští mistři světa, kapitán slovenské hokejové reprezentace, spousta ruských, lotyšských a jiných hokejových hvězd. Jednomu městu prostě přestal existovat hokejový tým z druhé nejambicióznější světové soutěže. Chápeš trochu ten rozdíl?
taky mě to celonárodní smutnění otravuje, podle mě to je tragédie pouze pro jejich rodiny a příbuzné, pro ostatní je to jedině tak smutná událost…
egi,
ano, to pravda je.
Já si jen uvědomuju, že to mávání vlajkou a slova "vyhráli jsme", jako bychom to byli my, já, táta, brácha, soused – a přitom jsme nevyhráli MY, nejsme my mistři o nic víc než kdokoli jiní; krom těch, kdo skutečně hráli a vyhráli.
A jiní lidi taky "hrajou" a vyhrajou svůj boj, ale nikdo o tom neví. jsem z t¨rodiny, kde sportovec bylo synonymum za blbec, v podstatě. ¨Přestože na některé sporty jsme koukali a fandili, to jo, ale byly to figurky pro zábavu, nebyli to lidi, od kterých já bych chtěla, aby mě nějak reprezentovali, aby snad něco hráli za mne a pro mne. Já jim žádný mandát nedala, ani médiím, aby o nich vykládali, na jaký mejdan jdou a s kým randí. Mně je to šumák asi stejně jako je mi do toho, s kým randí řidič "mého" autobusu ráno do práce.
Prostě ne každý je ve vleku zdání, že jsou to "naši hoši." Pro mě je to JEN zdání.
Ale naopak tragicky zahynulí jsou pro mne tragicky zahynolí ve vší vážnosti, ať je to uklízečka nebo prezident. Já vidím, že jiní lidi takovou rovnost lidí "neberou" a je to OK, al já prostě mám člověka jako člověka. I zločinec je člověk, co se dá dělat.
http://binarniladin.bloguje.cz…hp