to byl úkol, který se nakonec myslím pěkně povedl…

Protože jsem se ani z neděle nijak zvlášť nevyspal, rozhodl jsem se, že v pondělí se budu šetřit. Cestou z práce jsem se stavil v Tescu a bohužel si vybral frontu, kde paní za pokladnou v klidu konverzovala s lidmi a vůbec dost připomínala zpomalený film, jak kdyby prodávala na vesnici s dvaceti obyvateli. Za další stravenku jsem si dal pizzu a cappucino. Pizzeria Little Ceazar pod Tescem je drsná, teprve včera jsem si všimnul, že změnili ceny. Kousek zeleninové pizzy za 41 Kč. Asi bych neprotestoval, kdybych nevěděl, jak občas takový kousek může vypadat. Myslím že člověk se líp zasytí z dvou cheeseburgerů (v podobné cenové relaci) u McDonalda, nemluvě o tom, že i když je McDonald dost nevkusné prostředí, na tuhle pizzerii nemá.

Pak jsem šel domů a rozhodl se, že jednu z posledních dvacetikorun věnuji na kafe, ostatně stejně mi co nevidět příjde výplata. Když jsem došel na bar, právě dávali Priscillu, královnu pouště. Já ten film nikdy neviděl, sice je to kult, ale prostě jsem ho nikdy neviděl. Včera jsem zkouknul asi polovinu a není to tak špatné jak jsem čekal (překvapilo mně dost kvalitní obsazení), je to namíchaná komedie s hořkým ginem. Sice nebudu přesný, ale nemůžu zapomenout na jeden citát: „Člověk je čím dál otrlejší, ale stejně to bolí…“. Pak jsem se vydal domů, hodil si vanu, oholil si některé chlupy, podíval se na komedii od Woodyho Allana Darebáčci a rozhodl se jít spát, abych se tentokrát vyspal.

DOPLNĚNO: „Koukal jsem jak puk“, řekl Jan Tuna. Nechce se tomu ani věřit, ON, který zvládně udělat veřejné ohrožení i z vycpaného krokodýla a který děsí svým pohledem malé děti, že by toho byl schopen?