UPOZORNĚNÍ: Následující text obsahuje explicitní, pornografické a sexuální materiály a popisy skutečností. Text je naprosto nevhodný pro mládež do 18ti let. Text byl tvořen deviantem a popisuje sexuální hrátky s dvěma jinými devianty. Nikdo by jej vlastně neměl číst!

Tak nám skončil víkend v Brně. Na pátek hlásili metereologové tropické třicítky. Předpověď jim opět nevyšla, takže občas nepršelo kolmo shora dolů, ale zleva doprava pod úhlem zhruba třiceti stupňů. Během zhruba 50ti sekundové cesty z kanceláře na MHD zastávku Filmové ateliéry jsem zmoknul tak, že jsem měl mokré nejen triko a rifle, ale kompletně zmáčené i botasky. Z Prahy jsme se vypravili směr Brno a s reklamní cedulí „Účelem D1 je, aby se do Brna dostalo co nejméně pražáků“, se dá jen souhlasit. Na prvních deseti kilometrech dálnice jsme museli třikrát zastavit na nulu (bez zjevné příčiny). Do večera jsme se probojovali k našim domů. A pak už hurá do Brna za Tomáškem.

Mít ve třech sex a mít ve třech vztah je sakra rozdíl. Obrovskou výhodou je například důvěra. Veškerý sex například není nutné provádět s kondomem. A samozřejmě je vhodné poznamenat, že tři jsou i v posteli více než dva. Těžko popsat slast, když se dva nadržené jazyky perou o váš penis. Nebo vás snad víc rajcuje představa toho, mít v sobě jednoho a druhého přitom kouřit? Já vím, heterosexuálním lidem to může připadat nechutné, ale co já s tím? Jsem přece jen deviantní jedinec, který svou účastí v průvodu gaypride útočí na heterosexuální většinu, ne? Tak co se s tím stresovat, že? Stejně patřím za mříže…

V sobotu jsme měli před sebou pracovní část víkendu. Tomáš otvíral v devět ráno kavárnu a Marosh se ustrojil do barmanského oblečku. Já pro sebe zvolil jednoduchý úkol – lákat lidi dovnitř tím, že jsem se posadil na zahrádku s netbookem a připojil se k místní wifi. Netrvalo to ani deset minut a vedle si sedl cizinec s požadavkem na pivo. To ho zřejmě rozhodilo natolik, že po jeho vypití zaplatil a odešel (na stole přitom zanechal svoje téměř plné cigarety a zapalovač). Já se pak věnoval i kontrole toho, zda vyšel článek, který měl v sobotu vyjít na našem webu. Odpoledne se stavil exkolega z RWE, se kterým jsme probírali přes tři hodiny detaily i zásadní věci našeho projektu pro prodej autorských fotopláten. No a pak začala narozeninová oslava Evičky. Místo obvyklé zavíračky v devět jsme tak zamknuli dveře kavárny v 01:49.

V neděli jsme nevyšlápli do nového dne nejlépe. Ráno kluci udělali snídani a já si otevřel netbook, abych zjistil, že Marosh, který jej využíval při reinstalu Tomášova notebooku, mi zanechal na ploše solidní bordel v podobě osmi ZIP archívů. Tato kravina následně přerostla v hádku, kdy jsme spolu s Maroshem raději nemluvili. Inu, jsme oba horkokrevní. Dali jsme si oběd, poté jsme otestovali čokoládovnu Minach na Poštovské. Nabízí totiž taky čokoládové fondue a je tudíž konkurencí pro Fondue Cafe. Fondue chutnalo dobře, byť některé kombinace s ovocem a želatinovými bonbóny nebudou patřit k mým favoritům. Pak jsme se potkali s Vlastíkem a Zekem a stavili se ještě na sklenku vína do La Solitaire. Pak už jen následovala cesta domů, sprcha a krásné milování. Ani v pondělí jsme nezačali ráno jinak než hádkou. Je mi smutno, mám dnes náladu na přesdržku a cítím uvnitř hlavy podivné napětí. Nejraději bych někoho zbil. Někoho neznámého. Někoho bez následků. Do krve. Možná sám sebe… Kurva…

A nakonec jen takový postřeh ze života. Skoro si říkám, že je někdy škoda, že píšu blog jen na základě vlastních zážitků. Jak se zachová (nejmenovaný) politik ČSSD z komunální politiky, kterému nedávno zvýšili plat a on zjistí, že se servírka při placení spletla o stokorunu? Nebýt toho, že tam s ním byli kamarádi, kterým to přišlo hloupé, neupozornit na to, tak by prostě odešel. Inu sociální cítění je v politice třeba umět vypínat a zapínat jen podle potřeby. Vždyť ona to jistě ta servírka s „vysokým“ platem vybere zpět na spropitném… Bliju!