Za jedenáct dní na Krétě jsme zaplatili o dva tisíce méně, než někteří za dní osm. Přesto si myslím, že když už hotel nabízí „all inclusive“, měl by onen servis v podobě jídla nějak vypadat.

V sobotu to byl již pátý den, kdy se podoba snídaňového stolu v hotelu nijak nezměnila. Je nutno podotknout, že problém kvality stravování se netýká jen snídaní. Například jeden druh pečiva (nepočítám v to suchary) jeden druh sýra a jeden druh salámu přestává po pár dnech stačit i nám. K tomu si můžete dát zeleninu, musli, cornflakes nebo vajíčko natvrdo. Tak to tu vypadá den za dnem. Včera si chtěl tyto dobroty jeden z rekreujících vyfotit, ale personál mu v tom bránil. Večeře jsou oproti tomu daleko bohatější a jejich skladba se mění, ovšem co je úplná tragedie je takzvaný lunch basket. Jedná se o bílou bagetu s máslem, tím jedním druhem sýra a jedním druhem salámu a k tomu zabalené jablko. Žádné pití, žádná obměna surovin. Přiznávám, že předevčírem, tedy v třetí den, kdy jsme měli zapůjčené auto a tudíž jsme neobědvali v hotelu, jsme již bagetu vyhodili. Tři dny po sobě se to opravdu jíst nedá. Proto jsem byl docela rád, že si o tom jeden starší manželský pár s popovídal s delegátkou. Jinak ale jídlo vcelku ujde, jen je občas nutné se najíst i někde jinde. I když například musaku zde dělají lepší, než tu, kterou jsme jedli předevčírem v Irakliu.

V neděli jsme se vypravili najít si nějakou pěknou nudapláž na jihu. Volba padla na pláž, která leží hned nalevo od vyhlášeného Damnoni. Z obou stran tam leží pláž ukrytá před zraky ostatních mezi skalisky a moře tam dělá bezvadné vlny. Zaplatili jsme šest euro za jeden slunečník a tři lehátka a občas si zaskočili do místního baru pro frapé. Zatímco kluci se grilovali na sluníčku, já si v příjemném stínu četl knížku od Roberta Ludluma Plán Ikaros na Kindlu, občas s nimi zamířil do moře a udělal jim pár fotek. Byl to příjemný den, na jehož konci mne vyjimečně nečekalo žádné nové spálené místo a naopak se mi díky nově koupené Nivea SOS po opalování uklidnila i ta starší spálená místa. Líbilo se nám tam tak moc, že máme v plánu si ještě ve čtvrtek na jeden den půjčit auto a znovu si tam zablbnout. Za předpokladu, že přežijeme zítřejší „výlet“ do soutěsky Samaria, kde nás čeká 16km dlouhá cesta přes hory k moři.

Večer jsem na hotelu Amnissos narazil na DJe Sony Vegu, který dorazil na stejný pobyt jen v jiném termínu i se svojí přítelkyní. Svět je zkrátka zatraceně malé místo. Večer jsme si zahráli žolíka a mohli jsme si dovolit i míchaný koktejl, protože nás už v pondělí nečekal žádný výlet, ale relax, abychom měli síly na soutěsku. A večer nás pak čekala sladká tečka v podobě milování. Na snídani jsme v pondělí vyrazili až v devět. Zdenda s přítelkyní si večer protáhli až do čtyř a snídani tak dnes nestihli. Jen poznamenám, že dnešní oběd byl mimochodem jednoznačně nejhorším jídlem, jaké jsme tu zažili. Na stranu druhou, zítra nás na výletě čeká obligátní bageta a na té nelze nic zkazit. Dobré jídlo by snad mohli mít na konci cesty v rybářské vesničce.

co zde ale musím zmínit o Krétě a jejich obyvatelích, tak je jistá zvláštní prudérnost. Ačkoliv na některých sochách nebo například lahvích alkoholu, které jsou inspirovány těmito sochami, naleznete jasný velký a k tomu navíc i ztopořený penis, vysvléknout se na běžné pláži z plavek je na prudérní Kréťani moc. Na malou zastrčenou pláž u hotelu jsme došli jako první, ale po chvíli na nás začali dva pánové (kteří dorazili chvíli po nás) řecky dorážet a z jejich výrazu jsme pochopili, že se tu nenosí nenosit plavky. O důvod víc se vypravit znovu na nudu, kde nikoho nepobouří ani tři nahá těla, ani to, když si občas dáme pusu.