Dnes to bude hodně o fototechnice. Během pár dní mi prošli rukama tři různé Nikony a díky jednomu z nich jsem zažil blízké setkání třetího druhu. Ale nebojte, zůstal jsem stále člověkem a šíleně moc se těším na to, že za týden touto dobou už budu po snídani s výhledem na moře. Na moře a dva báječný kluky…

Nebylo toho zrovna málo, co se událo v mém životě během posledních několika dní. Víkend jsme strávili v Brně (kde jsme se viděli s Vlastíkem, Zekem, Frantou, Evou a mnoha dalšími), kde jsem si nejprve na módním jarmarku pořídil další triko od LoveMusic a pak si v Celio pořídil triko a rifle. Maroshek si na stejném festivalu pořídil super originální kalhoty, které mu seděly (rovno téměř zázraku) v pase, jen na délku je potřeba je trochu zkrátit. Poté jsme si přivezli Tomáška do Brna a teprve včera od nás odjížděl zpět do Brna. Máme pár dní před dovolenou, ale stále ještě musí řešit ne zrovna pozitivní věci se svým ex, který se začal chovat jako echt debil křížený s echt čurákem. Ale to asi na blog ani nepatří, takže popojeďme dál. Poté co jsem odnesl do servisu svého fotomiláčka Nikon D80, jsem lehce propadl panice, že nebudu fotit na svatbě kamarádce a že pojedu na dovolenou bez fotoaparátu (předpokládám, že v Nikonu mi to tentokrát jako na potvoru vyjimečně zvládnou opravit do příštího pondělí, aby mne vytočili). Takže ačkoliv poslední dobou opravdu neoplývám penězi, vyhlédl jsem si nástupce stávajícího miláčka, který sice (obzvlášť v kombinaci s pevnými skly) stále fotí velmi solidně, ale přece jen pokrok nezastavíš. Rozumná volba v kategorii cena/výkon tudíž padla na Nikon D7000, ale ještě předtím jsem si na jeden den zapůjčil z práce Nikon D3s, což je druhý nejvyšší model od Nikonu na trhu. Jeho cena kolem 120 000 korun, což je zhruba můj šestimesíční plat. A protože bych si ho rád koupil, hledám sponzora, který bude po dobu půl roku financovat moje bydlení, cigarety a vzhledem k již tragikomickému zpoždění ve výdeji stravenek ze strany zaměstnavatele (3 měsíce je docela hustota) i obědy.

Ale zpátky k D3s. Jeho cena není přemrštěná, jen odpovídá tomu, že je to nejvyšší dostupná třída. Kdo nikdy neměl v ruce fotoaparát s fullframe snímačem (stejně jako já), tak je naprosto fascinován, jaké prasárny (třeba použitelné ISO 4000) si člověk může se světelným (f1.8) objektivem dovolit (například osvětlit člověka pouhou svíčkou). Kdo fullframe někdy v ruce měl, se může jen usmívat a vzpomenout si na své vlastní první setkání s tímto snímačem. Víc slov, zřejmě netřeba. Ano, kdybych měl dostatečné prostředky, zřejmě bych si ji pořídil. Do té doby mi nezbývá, než sebevědomě tvrdit, že mým dalším foťákem bude D3x, který je ještě krapet dražší, ale nabízí ve fullframu neskutečných 24,5 megapixelu. Pravda, její cena je ještě o krapet vyšší – 169 999 Kč, což je hodnota zánovního vozu.

Co ale musím zmínit, je vyhlášená kvalita obsluhy v českém fotografickém chrámu – FotoŠkoda. Koupě fotoapárátu proběhla naprosto bleskově, obsluha mi poradila několik druhů paměťových karet a paní dole u filtrů, se mě ptala na věci, tak, aby mi doporučila opravdu vhodný filtr. Otázku typu: „Jaké máte nejširší ohnisko na objektivu?„, z důvodu zjištění, zda bych neměl raději zvolit Slim provedení, aby nedocházelo k vinětaci (při použití více filtrů), bych od paní ve středních letech nečekal. Předpokládám, že její znalosti jsou minimálně v oblasti filtrů naprosto špičkové. Měl jsem štěstí, Hoya polarizák na objímku 67 milimetrů byl poslední na skladě.

Nesmím zapomenout ani na kamaráda (jmenovat nebudu), který mi po roce a několika pokusech se střetnout donesl zpět zapůjčený spacák. Oba jsme měli radost, že se povedlo se setkat. Pravda, mělo to drobnou vadu na kráse, vrácený spacák určitě nebyl můj původní. Zřejmě došlo k záměně. Zakažte svým partnerům půjčovat vaše věci :D.