Kdyby se vláda nechala vydírat hrstkou lidí, bylo by to zlé znamení. Oč horší plat než strojvedoucí co berou skoro 30 tisíc mají třeba pekaři nebo uklízečky? A co teprve úředníci? Ti by museli stávkovat minimálně měsíc, aby si někdo všimnul, že se něco děje.

Odbory se po včerejší akci plácají do ramen a tvrdí, jak moc se jim akce povedla. To že zastavili metro je zkrátka „pokrok“. Do ulic přitom v Praze vyrazilo pouhých 1000 stávkujících. A tak zatímco odboroví předáci žijí v iluzi, že to byla povedená akce, tři čtvrtiny občanů považují stávku spíš za fiasko (anketa na idnes má v tuto chvíli skóre 5071:21152). Nutno podotknout, že aby odbory dosáhly počtu alespoň tisícovky lidí, musel mezi prostý lid dorazit i populista Paroubek a jeho socialistický nástupce Sobotka. Pražané ale vzali celou akci s humorem a nečekaně klidně. Kdo mohl, zmizel alespoň na den z města, kdo si to mohl dovolit, vzal si dva dny dovolené a řádně se protáhl nastávající víkend. Hlavně ale lidé spolu začali komunikovat. Při mém ranním čekání na bus se se mnou pustili do řeči hned tři lidé. A těm tramvajákům, kteří museli procházet uličkami hanby, kde si je „čestní a sociálně způsobilí“ odboráři fotili a točili na mobil, se lidé odměnili tím, že je slovně podporovali, případně jim nosili až do tramvají svačiny nebo kávu (výborný marketingový tah KFC na I.P. Pavlova). Bylo by dobré, kdyby si těch „známých firem a stávkokazů“ (jak je označil šéf motolských odborů Jiří Zabloudil) všimli v Dopravním podniku Praha a dali jim nějaké prémie, zatímco stávkujícím z odborů by je nevyplatili. Ostatně mzdové náklady DPP hojně dotuje stát a město Praha. A ti oba by měli sami chtít, aby zaměstnávali někoho, na koho je spoleh, když se náhodou hrstka lidí (promiňte, ale tisícovku lidí nelze označit jiným výrazem) rozhodně pro anarchii. Jistá schizofrenie odborů je ostatně cítit i z příspěvku Petra Jeníka na Twitteru: „Výstižné: :)) Demonstrantka křičela ‚Kalousku, polez ven!‘, teď komentuje jeho příchod: ‚On má ještě drzost se tady objevit!'“

Nechci tu hájit vládu. Ta udělala za tak krátkou dobu co je u moci docela solidní množství chyb a zřejmě si myslí, že dokud má jistých 115 hlasů (tedy dokud v ní stále figurují Věci veřejné bez těch, kterým se praktiky této politické strany s pouhými náznaky demokracie zajídají), není potřebné s lidmi mluvit. Komunikace na straně vlády je zřejmě horší, než za samolibého vládnutí Jiřího Paroubka. Jakákoliv bota se omluví stylem: „Po bitvě každý generál“, a nad vyhozenou čtvrt miliardou (o tolik měla být předražená kauza PromoPro) se mávne rukou. To přece není důvod, aby Vondra odstoupil, vždyť to každého obyvatele (včetně dětí, kojenců a důchodců) stálo jen 25 Kč. Pokud se vláda nenaučí lidem vysvětlovat své kroky a důvod proč jsou reformy opravdu potřebné, nebude u moci dlouho. Nekomunikace je přitom fenomén několika posledních vlád. Místo toho, aby stát vynaložil několik milionů na osvětovou kampaň (a zaplatil si reklamu třeba v Blesku, který kupuje především sociálně a intelektuálně chudší vrstva obyvatel), se vláda chová zbytečně arogantně.

Já jsem nakonec strávil den doma a pracoval ze svého počítače. Odpoledne jsem se vydal na Václavské náměstí na finále pokeru novinářů. Naštěstí jezdila tramvaj číslo 11 a tak jsem musel jen pěšky na Michelskou (asi 20 minut) a ještě jsem stihl vybrat fotky z FotoŠkoda a dát si kafe ve Starbucks. Teda kafe. U sympatického číšníka jsem si objednal frapučíno a zřejmě jsem někomu na výdeji vzal mátový čaj. Ehm. No a pak jsem zamířil do kasína u hotelu Ambassador. Skončil jsem čtvrtý, těsně od prvního honorovaného místa, ale byl to pěkný boj. Celý turnaj nakonec vyhrál kolega Tomáš Stingl, takže lze říct, že Profit porazil i onen zmiňovaný Blesk…